Londyn den 1.

V utery rano me Rada odvezla na letiste a tim zacala ma cesta. Hned u checkIn-u jsem trochu pozdrzel frontu, protoze jsem jako cerstve zaregistrovany uzivatel sluzeb OKPlus chtel rychle zacit sbirat mile a jako kazdy jiny novacek jsem to docela prozival:-) Asi prave kvuli tomu jsem nemohl rychle najit sve clenske cislo, protoze karta mi samozrejme jeste domu neprisla, a tak jsem byl mozna nekolikrat zastrelen pohledem od ostatnich lidi stojicich za mnou. Nicmene povedlo se, prvni mile uz jsou na mem uctu:-) Dalsi prekvapeni na me cekalo pri bezpecnostni procedure pred vstupem do letadla. Oproti mym predchozim dovolenkovym letum byl tento nejprisneji kontrolovan. Nejvice me potrapil fakt, ze pred pruchodem detekcnim ramem jsem musel krome vsech bezne odkladanych kovovych veci odlozit i pasek, coz pro me i pro okolo stojici lidi bylo trochu byl trochu zazitek. Ja, jakozto nejhubenejsi osoba v tu chvili na letisti pasek kolem kalhot opravdu potrebuji. Obzvlast kolem tech, ktere jsem mel zrovna na sobe. Jakmile pasek prestal byt sviran poslednim kalhotovym poutkem, daly se me nestastne kalhoty na cestu iniciovanou jasnym gravitacnim impulsem. Nastesti jsem tuto zalezitost ocekaval, a tak jsem je hbite pravickou v padu zachytil a nepustil. Ponekud komickym zpusobem jsem prosel ramem a hladove se sapal po vyjezdu z rentgenu, abych svuj odev opet poradne na svem nebohem tele fixoval:-) Ostraha si toho bud musela vsimnout a byla velice skodoliba, ponevadz operator rentgenu si dal s prohlizenim meho batuzku a ostatnich veci vcetne pasku poradne zalezet. Aby me poradne nechal vycukat, vyjel me veci z rentgenu ven, ale pak si to rozmyslel a zasoupnul mi je zase zpatky a jeste jednou zrevidoval. Asi ho zaujal smotek kabelu, ktere byly videt na monitoru. Holt sluchatka od iPodu vypadaji asi tajemne. Nastesti hrebiky, srouby ani modelinu sebou bezne nevozim, a tak mi nakonec veci a hlavne pasek vratili:-) Cesta probihala pak uz bez problemu. V Lidovych novinach se ten den psalo o terorismu primo ci neprimo jen ve trech clancich, takze jsem se ani nebal:-) a kratce po osme se v Londyne na Stanstedu usmal na zrzavou pasovou kontrolu. Prvni setkani s britskymi taxiky take probehlo hladce, takze temer nema smysl se o tom sireji zminovat. Cekal jsem na nej pouhych 45 minut nez mi ho pristavili a stal me, resp. firmu jen 91 liber. Lidova cena, ze? V hlave jsem si vydefinoval nekolik malych pravidel.

1. nesednout si ze zvyku dopredu na pravou stranu, aby se ridic nedivil, ze chci ridit jeho auto


2. nesednou si ani dopredu na levou stranu, abych cestou reflexivne nebrzdil


3. povznest se nad to a nevzrusovat se tim, ze pojedeme v protismeru

Podle vsech tri pravidel jsem se dokonce i uspesne ridil, a tak jsem se kolem pul jedenacte ocitl pred hotelem. Pokoj jsem mel nastesti jiz pripraven, a tak jsem si v 16. (nejvyssim) patre na pokoji nechal kufr, kratce se pokochal vyhledem a vydal se smerem office. Pro tu prilezitost jsem vytahl z batuzku vytisenou google mapu s trasou. Ve ctvrt na dvanact jsem byl v Londynske pobocce Amdocs jako na koni. Tam jsem absolvoval obvykle predstavovaci kolecko a po chvilce prostoje jsem obdrzel spoustu papirove dokumentace k precteni. Pocitac mi zatim nebyl pridelen, tak me aspon nic nemohlo rozptylovat.:-)
Cteni mi vydrzelo az do vecera, kdy jsem si uvedomil, ze uz solidne silham hlady. Cestou zpet do hotelu jsem se tedy stavil pozdravit kluky a holky v Burger Kingu. V hotelu jsem pak pak jako spravny zacatecnik objevoval taje a netaje hoteloveho pokoje. Nejvic srandy jsem si uzil s multifuncni televizi. Jedna z prvnich veci, ktere jsem se rozhodl vyzkouset, byla funkce buzeni. Predstavoval jsem si neco ve smyslu takovem, ze v dany cas se televize zapne a zacne bud hrat nebo pipat. K memu prekvapeni se vsak televize vubec nezapla, ale v dany cas mi zacal zvonit telefon. Vzhledem k tomu, ze bylo osm vecer, tak to bylo ponekud rozpacite, kdyz se na druhe strane aparatu ozval hlas, jestli jsem si pral vzbudit. No co, chybami se clovek uci. Dalsi veci, kterou jsem okusil je brouzdani pres TV. Sluzba celkem zajimava, ale prestoze teoreticky nabizi surfovani primo z postele, jeji privetivost je nic moc. Rozliseni je cca 20-30 bodu na palec, takze i pri notnem zoomovani vsechna pismena pripominaji spise rozplacnuteho komara nez znaky latinske abcedy, jak ji bezne zname. Navic bylo pripojeni realizovano jako X terminal s odpovidajicim browserem, ktery bezi pod X, takze o komfortnim brouzdani po strankach optimalizovanych pro IE si muze clovek nechat jen zdat. Nakonec jsem sice, nejake ty maily z webu poslal, ale presto mi cena 5 liber za hodinu prijde za takovou sluzbu celkem dost. Jeste ze se cas odecita za opravdu straveny cas a ne za zapocatou hodinu, takze si mozna jeste nekdy surfnu.