Jak dny (ne)utikaji

Dneska mame patek odpoledne, a tak lze bez nejakeho vetsiho prehaneni rici, ze prvni tyden na Kypru mam jiz vicemene uspesne za sebou. Tedy aspon jeho pracovni cast. Skoleni probiha bez vetsi zadrhelu. Izaraelske anglictine lze pomerne dobre rozumet a tak skoro ani neni moc o cem psat. Neni se tedy cemu divit, ze jednou z nejnapinavejsich cinnosti jsou obedy, ktere jsou stale kralovsky bohate a je tezke jim odolat. Nastesti mam pevnou vuli a dokonaly smysl pro sebeovladani se. Jim proto stridme a beru si jen to, co si telo explicitne zada.

Takto se mi podarilo se vyfotit ihned po svem pravidelnem rannim joggingu
Zkratka drzim se pravidla: "Ve zdravem tele zdravy duch".

Ted ale z jineho soudku. Puvodne nam bylo receno, ze dneska, tj. v patek je na Kypru nejaky svatek a tudiz se do prace ani na skoleni nejde. Jake bylo ale nase prekvapeni, kdyz ve ctvrtek kolem 16. hodiny nam bylo oznameno, ze mame prijit i v patek. Jelikoz se vsak tato informace nevztahovala na naseho skolitele, ktery mel s sebou pekne sbaleny kufirek a tesil se jiz na vikend s rodinou v doma v Izraeli, bylo nam receno, ze budeme mit samoskoleni. To spocivalo v tom, ze kazdy z nas jsme byfasovali stoh vytistenych papiru, sluchatka a odkaz na prezentace umistene buhvi kde na siti. Celkem atraktivni program na patecni den. Nase predstavy o turistickem pruzkumu ostrova se razem rozplynuly, resp. odsunuly o jeden den.

Dalsi "zajimavosti" toho dne byla informace, ze pristi tyden nebude skoleni probihat nepretrzite i pres vikend, a proto se konec skoleni protahne o 4 dny. Tj. o 2 vikendy. Jak to tak vypada, nevratim se 4.11., ale az 8.11.

Takze uvidime, co prinese vikend. Snad se konecne podari zazit neco noveho.