Londyn den 10.

Ctvrtek zacal ve znameni anonymniho telefonatu. Presne v 6:00, tj. uprostred noci se vedle me rozeznel telefon. Rozumejte pevna linka. Vytrzen ze sna, ktery si sice nepamatuju, jsem se snazil uvedomit jak se jmenuju a taky osvezit spoustu znalosti nabytych behem studia zakladni skole, pro pripad, ze by se me nekdo zeptal, napr. na vyjmenovana slova ci malou nasobilku. Situace vsak byla jina. Ozval jsem se poslusne do telefonu a snazil se zachovat dekorum i pres nekrestansky zpusob probuzeni. Chvili jsem rozespale mrucel do sluchatka, na druhe strane hrobove ticho. Nakonec se ozvalo neco ve smyslu: (volny preklad z anglictiny, tak jak jsem byl schopen brzo rano vnimat rozdily mezi jazyky) “Tak ti teda volam….z telefonni budky…” Rozhovor jsem ukoncil hlasitym vydechnutim a zavesenim aparatu. Na vic jsem se nezmohl. Matne si vybavuji, ze nekde uprostred kosateho rozhovoru probehla jeste nejaka jednosmerna komunikace, ale jeji obsah si prave vubec nepamatuji. A v tom jsem posleze vyhmatl kamen urazu. Kdyz jsem byl takto nemilosrdne vytrzen ze sparu snovych vil, nebyl jsem jiz schopen znovu zabrat, nybrz pocal jsem divoce premyslet, co se mi to vlastne prihodilo. Celkem bych to shrnul do 4 variant, ke kterym jsem dospel:

1. Teroristi obsadili budovu, podminovali ji a me, jakozto nejdulezitejsi osobe to timto vysmesnym zpusobem davaji na vedomi. Ja, jakozto udatny bohatyr bych mel rychle sbalit svych par svestek a utect, nez to cele bouchne.


2. Vtipalek, ktery znal cislo hotelu si zavolal do meho pokoje a zjistoval, jestli se mu nejaky trouba ozve a jak zareaguje.


3. Nektery z ostatnich hostu mel divoke sny a zdalo se mu o nejakem dobrodruzstvi v telefonni budce. S somnambulnim stavu navolil jeho oblibenou ciselnou kombinaci a tim me probudil.


4. Tyto divoke sny jsem mel ja a opakovane jsem v noci volil sve oblibene cislo na hotelovem telefonu a opakovane nekoho budil v ramci sveho ziveho snu o opravarich telefonnich dubek. Nad ranem mi to takto dotceny spoluhost vratil a zavolal mi nazpet.

Co bylo pravou pricinou se vsak uz asi nikdy nedozvime, protoze doufam, ze se podobna situace uz nikdy nebude opakovat, jelikoz tento zpusob vstavani neni vubec, ale vubec prijemny.
Ctvrtek odchodem z Croydonu ovsem nebyl i koncem pracovniho dne. Vzhledem k priletu dalsich dvou clenu naseho prazskeho tymu, jsme se po osme hodine sesli vsichni na hotelove recepci, abychom se vzajemne pozdravili. Ja jsem konecne prevzal svou dlouho ocekavanou American Express kartu, abych mohl prestat zdimat sve osobni finance. Jen co dorazili posledni zdrzovaci, presunuli jsme se do nedalekeho pubu O’Neill’s, abychom do sebe vstrebali neco z ciste anglicke hospodske atmosfery. Nicmene atmosfera rozhodne ciste anglicka.

1. Obshluhovala nas servirka z Cech a mluvila s nami cesky


2. Ani jedno z piv nebylo anglicke. Tocili zde pouze australsky Foster’s, irsky Guinness a cesky Staropramen.

Po dvou neformalnich Guinnessech jsme se taktez neformalne presunuli do haly hotelu, abychom v klidnejsim prostredi rozvinuli pracovni diskuzi tykajici se nasi budouci prace na projektu. Ke zdeseni nas vsech nas vsechny velice pravdepodobne ceka v relativne kratke dobe vylet do Indie. Pozadavek znel alespon 6 mesicu, nicmene nikdo z nas s timto pozadavkem nesouhlasil a proto jsme navrh, podobne jako v parlamentu, vratili k uplnemu prepracovani. V mem pripade byla Indie okorenena predsunutym Izraelem, kteryzto vypada, ze me asi take nemine. Jak tohle dopadne, to me vazne zajima. Popravde, jsem z toho ponekud dost v rozpacich. Pro jistotu si asi prectu nasledujici knihu.