Londyn den 11.

Konecne patek. (6.10.) Rano si to oproti predchzim dnum razime do Farringdon Street. Od deseti jdeme na snidano-mitink. Neni kam spechat, a tak vyrazime az v devet hodin, ale stejne jsme na miste brzy. Debatujeme spolecne na tema (ne)Indie. Oproti vcerejsku zadna zmena. Po mitinku jedeme opet do Croydonu a do kancelare dorazime az po jedne hodine. Opravdu krasne nacaty den. Do konce pracovni doby se nas uz ani nikdo nepokousi kontaktovat s tim, ze by bylo potreba neco delat. Naprosto zabity den. Po praci vecere a supky rychle do hotelu. S napetim ocekavam, jak dopadl muj prvni pokus s pradelnou. Vcera jsem se totiz rozhodl vyuzit hotelove pradelny a tak jsem zvedav, jestli pet paru mych ponozek bude uspesne vypranych, ci zda jsem je ve ctvrtek rano videl naposledy. Nervozne rozrazim dvere pokoje a…nic. S brekem usedam na okraj postele a kapesnikem nestiham otirat slzy…Chudery ponozticky. Pote co jsem se chlapsky vzchopil, odlozil jsem sve svrsky a uvelebil se jen tak v ‘nedbalkach’. Sotva jsem se vsak triadvacetkrat nadechl a dvaadvacetkrat vydechl, rozezvucely se dvere klepanim. Hbite jsem vyskocil a dopadl tesne u dveri, tak abych akorat svym ockem koukl do spehyrky. Tam stala osoba v hotelove uniforme. Pod tlakem silene paniky jsem zacal zmatene pobihat po pokoji, jako kdyz se Mr. Bean chce nekam urychlene schovat, pokousejic urychlene vymyslet, ktere svrsky na sebe co nejrychleji hodit, abych mohl dostatecne dustojne otevrit klepajici(mu). Tento problem, jsem v mziku kulisacky vyresil a uz jsem otviral dvere. Za nimi stala pani a v rukou drzela velikou krabici. “Asi jsem byl hodny, a tak mi nese zastupkyne hoteloveho personalu bombonieru”, pomyslel jsem si a s usmevem darek prevzal. Jake bylo vsak moje prekvapeni, kdyz jsem zjistil, ze se nejedna o krabici pretekajici sladkostmi, ale o krabici s mymi ponozkami. Radosti z necekaneho setkani jsem pritiskl sve cerstve vyprane vonave ponozky k nosu. Hmm, voni:-) Bodejt by ne, kdyz se jejich vypranim minimalne zdvojnasobila jejich hodnota. Nevim jak casto rozmazlujete sve ponozky pranim jednoho kazdeho paru za 2,50 libry. I v pripade, ze nezapocitam zadnou amortizaci ponozky vlivem bezneho noseni, stale mi vychazi, ze toto jedno vyprani odpovida dvojnasobku jejich hodnoty. Jeste, ze to firma proplati, jinak bych si je musel nechat zaramovat, abych si je mohl povesit na zed, jako pamatku na neco, co uz se nebude nikdy opakovat.