Londyn den 13.

Na zacatku me druhe londynske nedele jsem byl jiz ponekud bezradny, na jake zajimave misto se jeste podivat. Nebyl jsem schopen prijit na zadne dalsi zajimave muzeum, ktere bych chtel navstivit a uprimne receno, se citim jiz muzealne presycen.
Proto jsem velice s povdekem privital navrh zajet se podivat na Stonehenge. Vzhledem k tomu, ze jsem netusil, kde by se mel Stonehenge presne nachazet, vlozil jsem svuj osud docasne do rukou Sergeje, ktery si zjistil potrebne informace. Kolem desate jsme se sesli pred hotelem v totozne sestave jako predesleho dne a zamirili do metra na King’s Cross, abychom se nejak dopravili na nadrazi Waterloo. Po chvili pobihani v jednotlivych spojovacich chodbach jako stado zmatenych japoncu (kazdy jsme meli jeden fotacek), jsme dorazili na to spravne nastupiste trasy Piccadilly Line, odkud jsme odjeli do Leicester Square, kde jsme presedlali na Northern Line, ktera na jiz dovezla do pozadovane Waterloo Station. Tam jsme se ihned postavili do fronty na listky a cekali, az na nas prijde rada. Abych si zkratil cekani, cetl jsem si plakaty a informace vyvesene kolem dokola a na jednom dokonce objevil, ze muzeme cestovat se slevou jako skupina, coz jsme nakonec i udelali. Zpatecni jizdenka do Salisbury pak vysla na 11,40 coz je oproti normalni zpatecni za vice nez 25 docela rozdil. Vlak nam mel jet ve ctvrt na jednu, takze jsme meli celkem dost casu. Kdyz se jiz priblizila dvanacta hodina, zacalo nam byt jiz trochu divne, ze jeste na informacnich tabulich neni v pozadovany cas zadna zminka o nasem spoji. Ve 12:04 jsme se tedy sli pro jistotu zeptat, na vhodny spoj a dozvedeli se ze v 12:05 odjizdi z 16. nastupiste vlak, kterym mame jet do Basingstoke a tam prestoupit. Dali jsme se tedy na lehky trysk. Kdyz jsme dobehli na nastupiste, videli jsme jiz, jak se jiz zaviraji vsechny dvere a vlak pomalu dava do pohybu. Ja to ale nevzdal! Bezel jsem dal a urychlene stiskl ovladaci tlacitko dveri. Kupodivu se dvere otevrely a pruvodci nebo vypravci nebo kdo to byl, dal jeste pokyn, aby vlak jeste par vterin pockal, abychom stihli nastoupit. Povedlo se. Ovsem jakmile jsme se ocitli ve vlaku a ten se rozjel, vsemi nami projela jakasi neurcita obava. Jsme vubec ve spravnem vlaku? Vzdyt se nikdo z nas ani nestacil presvedcit. Prestoze si nikdo z nas nebyl jist, mavli jsme nad tim rukou a rekli si, ze prinejhorsim dojedeme nekam jinam. Jak tak cesta ubihala, nejistota nas vsak neopoustela. Vlak stale nechtel nikde zastavit, a my tak poradne nemohli zkontrolovat, zda se pohybujeme nasim vytycenym smerem. Po cca 50 minutach jsme meli prestupovat, ale i kdyz doba davno minula, vlak si to stale umanute hnal kupredu. Po hodine a dvaceti minutach vlak konecne zastavil a my zjistili, ze kupodivu i ve spravne stanici, a ze mame jen solidni zpozdeni. V Basingstoke jsme si pockali par minut na pripoj a pred treti hodinou se ocitli v Salisbury. Tam jsme za 6.90 zakoupili zpatecni jizdenku ke Stonehenge, kam jsme dorazili pet minut pred pul ctvrtou. U pokladny nas obrali o dalsich par liber, ale na oplatku jsme si mohli vzit mluvici tycko-ovladac s vykladem v ruznych jazycich. Verze v cestine kupodivu nebyla, tak jsem se musel spokojit s japonstinou.

Nase sestava pred Stonehengeskymi kameny
Vsichni jsme meli na pameti, ze autobus odjizdi zpatky v 16:05, tak jsme neustale po ocku sledovali cas. Kdyz uz jsme meli kamenne ruiny vyfocene temer ze vsech stran, zahledli jsme, jak nas autobus prave odjizdi. Bylo zrovna 16:06 a dalsi spoj mel jet az o hodinu pozdeji. Zbytek prohlidky jsme absolvovali v mnohem detailnejsim rezimu, abychom tak zabili co nejvice casu. Vzhledem k tomu, ze bylo venku velice vetrno a chladno, dlouho jsme to vsak nevydrzeli a presunuli se kazdy svym tempem do prodejny suvenyru, kde bylo pekne teploucko. Aby se delikt s autobusem jiz nemohl opakovat, nasedli jsme dovnitr radeji s desetiminutovym predstihem. Zpet do Salisbury jsme se dostali presne ve chvili, kdy jsme stihli pohled na posledni vagon vlaku do Londyna, jak opousti nadrazi. Opet jsme meli hodinovy prostoj, ktery jsme vyuzili k rychle navsteve centra mesta a mistni katedraly.

Ja a kracejici madona pred Salisburskou katedralou
Cestou zpet na nadrazi jsme si vsichni v mistnim fast-foodu zakoupili porci fish&chips, kterou jsme jako na rozkaz pak vsichni naraz rozbalili ve vlaku a zacali konzumovat. Takove smazene jidlo je celkem aromaticke, a tak neni divu, ze behem par minut jsme tim zavoneli/zasmradili cely vagon, coz nekteri nevinni spolucestujici nelibe nesli. Nas to vsak vubec nemohlo odradit. Muzu-li mluvit za sebe, tak nebyt obcasneho drncani a nekolika malo kosti, ktere hrozily zapichnutim, ja jsem si ve vlaku uz dlouho takhle nepochutnal.:-) Do Waterloo jsme dorazili tusim nacas, ve 20:27. Pak uz nasledovala jenom prima cesta metrem na Euston, par set metru pesky do hotelu a nakonec uz jen hura do hajan:-).