Londyn den 16.

Streda, den meho otouzebne ocekavaneho navratu do ceskych luhu a haju. Po 16 dnech konecne pojedu do koncin, kde kazdy normalni ridic jezdi vpravo:-) Rano po snidani jsem popadl kufr a s kartou ode dveri jsem zamiril na recepci, abych se odhlasil a zaplatit za hotel a ostatni sluzby, kterych jsem zde vyuzil. Trochu jsem se obaval uctu, aby mi to moje firemni karta akceptovala, ale obavy byly zbytecne. Oddeleni sluzebnich cest za me hotel jiz zaplatilo, takze na me zbyvaly jen dodatkove sluzby. Nekonalo se onech cca 2600 liber, tj. neco malo pres 100000 Kc, ale jen 17,49 za internet a pradelnu. Abych se nemusel do prace posledni den trmacet pesky ci autobusem, zamaval jsem si na taxik. Az jsem se divil, jak snadno si clovek na neco takoveho privykne. Jeste pred par tydny jsem mel z jizdy taxikem celkem hruzu, ale ted uz jsem uplny taxikovy profesional. Alespon v Londyne:-) Posledni den v praci nijak nevybocoval ze zabehnuteho stereotypu, a tak jsem si ho hodlal alespon trochu ozvlastnit obedem. S ostatnimi kolegy z Cech jsme zasli do nedalekeko podniku s vystiznym nazvem EAT. Tak jsem si dal krome obvykleho sendvice ci bagety i polevku. Poprve i naposledy. Mel jsem na polevku celkem chut a tou chuti jsem se nechal ponekud unest. U okolnich lidi jsem videl, ze si nesou takovy krasny vyvarek a na nej se mi prave sbihaly sliny. Zpetne nevim, zda jsem tak silne slinil nebo proc jsem nedaval vetsi pozor. Pri obednavce jsem videl v nabidce pouze polevku s nazvem mrkev a zazvor. Zadnou jinou. Tak jsem nad tim moc dal nepremyslel a tuto polevku zakoupil. Jake prekvapeni se ovsem nekonalo. Do rukou se mi dostala porce podezrele oranzove tekutiny. Az vzapeti jsem si vsiml, ze v nabidce existuje i radek nesouci napis hovezi vyvar. Na zlomek vteriny jsem zatouzil svou polevku vratit ci vymenit, ale pak jsem si rekl: No co, zkusit se ma vsechno. A tak jsem se s chuti pustil do mile zlate zazvorovo-mrkvove polevky. Ne, ze by byla nejak odporna, ale vynikajici by se o ni taky zrovna rict nemohlo. Navic byla desne horka, takze behem prvnich tri soust mi malem zacaly oparene kusy jazyka spontanne odpadavat:-) Polevku jsem kupodivu snedl celou a v kucharske soutezi bych ji ohodnotil dvema hvezdickami z peti.
Kolem jsem se jiz s Farringdonskou kancelari rozloucil a vydal se smer letiste. Pesky jsem dosel cca 200 metru do stanice Farringdon Station, odkud jsem se metrem presunul do Liverpool Street a zde zakoupil za 15 liber listek na letiste. Po 16. hodine jsem dorazil na Stansted a vzhledem k tomu, ze odbavovaci prepazka jiz byla otevrena, postavil jsem se do fronty. Jakmile jsem se ocitl pred prepazkou, cekalo na me zajimave, ponekud vsak neprijemne prekvapeni. Protoze moje zmena rezervace probehla na posledni chvili, nic jeste o me ucasti nevedeli. Vykazali me tedy od checkIn-u a musel jsem si zalezitost vyridit u prodeje letenek. Zde si me udaje overili a uznali, ze v jejich systemu neni zmena jeste provedena a tak jsme volali na CSA do Prahy nebo kam, aby se cela zalezitost urovnala. Nakonec se tak i stalo. Mohl jsem letet, ovsem s tou podminkou, ze zaplatim poplatek 3000 Kc za vyssi tridu. Misto Travel class jsem mel letet v Bussiness class. No co, rekl jsem si, firemni karta snese vsechno. Po deseti minutach, ktere byly potreba na to, aby se zmeny promitly do rezervacniho systemu, jsem podruhe zkusil stesti u checkIn-u. Tentokrat uspesne. Byl jsem ovsem varovan, ze se na palubu nesmi brat zadne tekutiny z vnejsiho sveta, a tak jsem a) do sebe musel rychle kopnout pullitrovku koly nebo b) ji vyhodit. Zvolil jsem moznost a). Dalsi neprijemne prekvapeni na sebe nedalo dlouho cekat. A tou byla delka fronty pred bezpecnostni prohlidkou. Ve vronte jsem stravil radove nekolik desitek minut. Neodvazuji se odhadovat kolik. Kluci londynsky berou hrozbu terorismu delkem vazne a tak bylo mozne porozovat, jak jsou na letisti plne kose pretekajici vyhozenymi deodoranty, plnymi lahvemi s alkoholem I nealko, nuzky, masti, propisky, jeleni loje a spousta dalsich predmetu o kterych jsem si driv ani nepomyslel, ze by mohly byt nebezpecne. Jak si tak stojim v teho fronte, tak jsem si uvedomil, ze jsem si rano dal sve prazske klice misto do kufru do batuzku, a ze na nich mam jako privesek takovy maly nozicek s cepeli slouhou asi 2 cm. Chvili jsem se rozhodoval, zda-li to mam nejak resit nebo delat jako ze nic. Vzhledem k tomu, ze jsem si po dalsich nekolika minutach uvedomil, ze mam v batuzku jeste labello a krem na opary, rozhodl jsem se, ze to proste risknu a pripadne, ze se to ostraze nebude libit, se chytnu za hlavu a budu delat, ze jsem zapomnel (coz by byla pravda) a veci vyhodim. Kdyz jsem postoupil az k majestatnimu rentgenu, automaticky jsem si jiz sundal i pasek jednou rukou, ponevadz druhou jsem si pridrzoval kalhoty. Nastesti jsem mel jine, nez pri ceste z Prahy, takze vliv gravitace se nekonal. V rentgenu se mym vecem opet docela libilo, tak se jako obvykle projely smerem tam a pak zpet a zase tam. Nestihl jsem vsak ani znervoznit kvuli klicum ani masticce, protoze me zacal prohledavat clen ostrahy. Bral to opravdu detailne, takze si sahnul opravdu vsude…Ano, i tam:-)…Nakonec jsem mu musel ukazat i podrazky bot, coz pro me byla novinka. Urcite to bylo kvuli tomu, ze tam meli koberec a nechteli, aby jim nahodou nekdo s lejnem na podrazce usponil podlahu. Bylo to dobre, zadne znecisteni nehrozilo a ani muj batuzek i se zakazanymi vecmi prosel bez problemu. Byl jsem rad, ale na druhou stranu jsem si uvedomil, ze zadna kontrola neni 100%, a tak i nekalym zivlum stale zustava sance na to, propasovat neco nedobreho do letadla, napriklad ptaci chripku. Po pruchodu bezpecnostnim systemem, jsem se zaradil do dalsi bezpecnostni fornty. V teto se rentgenovaly boty. Nastesti me a jeste dalsim dvema lidem pokynula, ze ja skenovat boty nemusim, a tak jsem byl rad. Nevim sice proc, ale nepatral jsem po tom. Pak uz jsem nastesti zadnymi procedurami prochazet nemusel a tak jsem vyckal az do okamziku, kdy jsme byli vpusteni na palubu. Aby vsak nebylo vsem trampotam konec, nebyl nas odlet uplne nejhladsi. Nejprve jsme cekali asi na 11 opozdilcu, kteri se pravdepodobne zdrzeli v nektere z front. Kdyz uz jsme odjizdeli na ranvej, z niceho nic jsme zastavili a cekali cca pul hodiny. Po ctvrt hodine k nam promluvil kapitan a sdelil nam, ze z neznamych duvodu byly pozastaveny vsechny lety z londynske oblasti smer Evropa. Dodatecne jsem zjistil, ze to bylo kvuli tomu, ze nekde v New Yorku nebo kde, narazilo letadlo do budovy a zjistovalo se, zda to nebyl teroristicky utok. Musim rict, ze prestoze jsem v letadle nemel vubec zadne informace o tom, ze by se neco mimoradneho delo, neustale jsem pozoroval jedineho arabsky vypadajiciho cloveka. Byl jsem pripraven k hrdinskym cinum, ale nastesti toho nebylo treba a 5 minut pred desatou jsem konecne pristal v Praze. Tak takova byla moje cesta do Londyna.