Londyn den 4.

Patek byl, ostatne jako kazdy tyden, logickym nasledovnikem ctvrtka. Konecne poslednim pracovnim dnem tydne. Oproti predchozim dnum bylo mozne trochu povolit uzdu oblekacim konvencim a tak hura na sebe tricko a jeany. Hned po snidani jsem vyrazil smerem Kings Cross, Gray’s Inn Road, Holborn a Farringdon Strett, jako kazdy jiny pracovni den v Londyne. Tentokrat jsem si ovsem dovolil jeste jednu malou zmenu ci chcete-li, male zpestreni. Rozhodl jsem se konecne rozetnout Gordicky uzel v podobe neexistujicich postovnich schranek. Dle zdroju blizkych kralovske rodine by melo v Londyne zit mnohem vice lidi nez napriklad v Rehlovicich, a to podle strizlivych odhadu minimalne jeden a pulkrat tolik. Z toho jsem usoudil, ze je velice nepravdepodobne, ze by na cely Londyn pripadla pouze jedna schranka, a to jeste zalepena izolepou uprostred nadrazi. Tedy jsem mel oci na stopkach. (Na takovych, na jakych rostou treba tresne, rozhodne ne jablka :-) ) Hnedka ze zacatku cesty me nastesti napadla spasna myslenka. Co takhle na priklad posta, nemela by mit taky nejakou sbernou schranku? Kdyz jsem tedy prochazel kolem postovni samoobsluhy z vcerejsiho podvecera, nenapadne jsem vessel dovnitr. Obezretnost byla na miste, jelikoz jsem rozhodne nechtel zadnou potencialni schranku vyplasit, aby se mi treba nekam neschovala. Zkusenym pohledem, za ktery by se nemusel stydet lecjaky tajny agent, jsem rekognoskoval prodejnu a instinktivne se snazil ocni kontakt s nejakou cervenou krabici, bednou ci valcem. Po chvili bloudeni jsem to jiz chtel vzdat a otocil jsem se k odchodu, kdyz v tom muj zrak upoutaly 2 cerne diry v bile zdi a nad nimi nenapadny napis posting box. Z nenadaleho shledani jsem byl velice dojat, a tak se nestydim priznat, ze jsem uronil mirne sentimentalni slzu:-) a vsunul urcity pocet kusu papiru pohledoviteho tvaru dovnitr. Ozvalo se mlasknuti, a tak jsem radeji ucukl, aby mi to nesezralo celou ruku. Rozradostnen jsem se tedy vydal pokracovat v ceste do prace. Ze zajmu jsem se navic rozhodl spocitat pocet poulicnich schranek, abych vedel, kolik dalsich sanci k odeslani jsem jeste mel. Budete se mozna divit, ale cestou nebyla ani jedna schranka a tudiz ani jeden schovany Mr. Bean. V praci se pro zmenu nekonalo zadne prekvapeni, tedy jako obvykle byl den zasvecen predevsim cekanim na smysluplny ukol. Nicmene jeden posun nastal v tom, ze jsem za cely den nebyl prehozen pod zadneho noveho manazera. Jako obvykle jsem se prokousaval tunami dokumentace. Uz si na to zacinam docela zvykat, prestoze mi to neni vubec, ale vubec prijemne. V zaveru dne se dozvidam, ze podle tohoto scenare se bude odvidet i pondeli. Super:-(
Tim ovsem neprijemna prekvapeni toho dne ovsem nekonci. Pri zpatecni ceste do hotelu zjistuji, ze v Londynskych ulicich radi zlomyslny sotek. V ulicich jsou najednou postovni schranky, bud jsem se zblaznil nebo byly potvurky jedny cerveny asi na dovoleny a vratily se az behem dne. Beru si to velice osobne a jsem z toho jelen, protoze rano tam nebyla ani jedna a odpoledne nejmin ctyri. Mozna, ze jich bylo i vic, ale zhruba poto, co jsem napocital do ctyr, me to uz prestalo bavit je pocitat. Jeste ze mi pri zkouskach na FEL-u nenapovidala moucha a tata neni jezevcik, jako v pripade Majerovych ze starych dilu Arabely. Zkratka s britskou kralovskou postou uz nechci mit nic spolecneho:-). Zlaty e-mail:-)