Londyn den 9.

Jak jsem jiz drive avizoval, streda byla dnem meho presidleni do budovy BT v East Croydon. Ve stovnani s mym predchozim londynskym pusobistem, je Croydon mnohem dale. Po snidani jsme se spolecne vydali na nadrazi King’s Cross Thameslink, kde jsem zakoupil zpatecni lupen za 6,80. Uzkostlive jsem se bal, aby mi turniket listek nesezral, jak je jeho dobrym zvykem pri opousteni prostoru nadrazi, tak jsem radeji prochazel dovnitr a ven prepazkou pro objemna zavazadla, kde stoji lidsky operator. Cesta vlakem trva rano asi 35 minut, ale kvuli zpozdeni jsme dorazili za dobu temer dvojnasobnou. Zatraceny vlakovy zacpy:-) Nic podobnyho jsem v zivote nezazil a doufam, ze dlouho zase nezaziju. Oproti ceskym zvyklostem se celou cestu ozyvalo z vlakoveho rozhlasu takove chrchlani, ktere na sobe melo namodulovanu omluvu za neprijemnosti zpusobene zpozdenim. V praci jsem obcas plnil nejake zadani, za cely den cele dva ukoly!! Coz ne oproti uplynulym dnum docela uspech. Nicmene i v tomto smeru je stale jeste co vylepsovat. Po praci jsem se sel projit na mistni obchodni tridu a porozhlednout se po nejakych zajimavych obchodech. Neuvedomil jsem si vsak kolik je hodin. V sedm vecer jsou uz totiz temer vsechny obchody zavrene, takze po deseti minutach marneho hledani jsem zamiril zpet nadrazi. Tam jsem prolitl turniketem do placene zony aniz bych se ujistil, kam vlastne, resp. z ktereho nastupiste vlastne chci jet. Zasadni problem ovsem byl v tom, ze zarizeni podobne Pragotronu bylo tak daleko, ze ani pres svuj superostrizi zrak jsem nevidel, z ktereho nasupiste odjizdi vlaky smer Kings Cross. Intuitivne jsem zvolil nastupiste 6, ale po chvilce hledani jsem usoudil, ze timto zpusobem se domu rozhodne nedostanu. Potupne jsem se tedy vratil nahoru k turniketum a sklebil se na tabuli s odjezdy tak dlouho, az jsem ke stanici Kings Cross priradil nastupiste cislo dva. Pochvalne jsem si poplacal sve ocni bulvy za vynikajici vykon. Chvili pote dorazili i Dmitriy a Sergey. Oba si to automaticky zamirili smerem platform #4, a tak jsem je znalecky prenavigoval na dvojku. Pri podekovani, jak se vyznam jsem skrome sklopil zrak:-) Za dve minutky jsme jiz sedeli ve vlaku a pelasili "domu". Po devate jsem teprve prisel zpet na hotel. Zatim rekord, ale rozhodne na nej nejsem pysny.