Nedelni jizda

15. den na Kypru, nedele 29.10. byla opet ve znameni automobiloveho vyletu. Rano sice bylo trochu poznamenano zmatky ohledne zmeny na zimni cas, protoze jsme si nebyli jisti, zda Kypr taky prechazi z letniho na zimni a nakopak. Ja, jakozto hlavni vudce smecky:-) jsem navrhl, ze se sejdeme v devet na snidani. To me ovsem nenapadlo, ze vsichni se budou stale orientovat podle letniho casu a jediny ja si zjistim, jak to je a upravim si hodiny dle kyperske televizni stani Pik1. Nastesti jsem byl v nedeli rano tak vyhladly, ze jsem se vydal na snidani jiz 8:20 noveho casu. Vsechny ostatni jsem tak v restauraci potkal jiz najedene, protoze si mysleli, ze je jiz 9:20 a ja zaspal. Nebyla to vsak pravda a ja je vsechny musel notnou dobu premlouvat, ze se cas opravdu zmenil. Dokonce jsem mussel I vyvracet odvazne tvrzeni, ze jsem se predchoziho dne snazil vsechny presvedcit, ze na Kypru se cas nemeni. Pamatuji si sice, ze jsem tuto vetu sice utrousil, ale jen jako domnenku, nikoli jako bernou minci. Zkratka zase jednou zafungoval informacni sum. Nicmene nic tak hrozneho se nestalo, jen dvacetiminutove zpozdeni.
Po snidani jsem tedy vsechny vyzval k nastupu do prskoletu a Keijo me nanavigoval na dalnici smer Paphos. Prvni zastavka byla urcena jako Petra tou Roumiou, mista zrozeni bohyne Afrodity, kde jsme vsechno vyfotili a vykoupali si nohy. Dale jsem opet predal rizeni Svenovi a ten nas zavezl do Palaipaphosu u vesnice Kouklia do muzea u Afroditina chramu. Zde jsme si prohledli mistni archeologicke vykopavky a ruiny chramu. Odtud jsme pokracovali dale do Paphosu, kde jsme se nejprve poohledni po necem k snedku a pak pokracovali na mestskou plaz. Mraky byly momentalne rozfoukany do dalky a tak jsem se osmelil, v prevlekarne hupsnul do plavek a hura do more. Jenze ouha. Prestoze jsem desne otuzily, tak jsem si pobyt ve vode moc neuzil. Voda byla desne studena a tak jsem mel co delat, abych hlasite nezacal jektat zubama. Navic se ukazalo, proc je Paphos znam tim, ze v nem nejsou skoro zadne plaze a turisti jezdi za koupanim jinam. Ve vode plavala spousta ras a tam kde nebyly rasy, tam cihaly pro zmenu obrovske sutry. Pro ma jemna chodidylka byla tedy chuze po dne utrpenim. Proto jsem se v mori prilis dlouho nezdrzel a vratil se zpet na breh. Tam jsem se pokusil na jednom z lehatek, ktere se zde valely. Vypadaly pomerne zbidacene, z cehoz jsem usoudil, ze i lehatka budou na teto plazi zdarma. Nicmene po dvou minutach uz nade mnou stal prodavac z nedalekeho kiosku a maval mi pred ocima vstupenkami na lehatko v hodnote jeden a pul libry. Znechucene jsem se tedy zvedl a odesel jsem se zpet prevlect do civilniho. Pote co jsem ze sebe oklepal posledni zbytky pisku, jsme se vsichni vydali k tamejsimu majaku, ktery se nachazi z neznameho duvodu v oplocene ohrade. Kdyz se nam konecne podarilo najit vchod, prosli jsme se po arealu po pesinkach mezi skalami a jeskynemi/sklepy/bunkry. Kdyz nas to omrzelo, snazili jsme se prijit na to, kde nechal tesar alternativni diru. Tedy spis dratenik, protoze plot nebyl dreveny, ale drateny. Po nekolika minutach hledani jsme nasli v jednom miste v plotu diru a tak jsme se rozhodli tudy protahnout. Zarazit v tomto rozhodnuti nas nemohl ani fakt, ze dira ustila nejake rodine na zahrade primo u bazenu. Vsichni jsme nasadili omluvne usmevy pro pripad nenadaleho setkani s majitelem pozemku a jeho rozzurenym psem, ale nastesti toho nebylo treba a po par metrech jsme se ocitli na verejne silnici. Navstevu Paphosu jsme timto prohlasili za dostatecnou, prestoze jsme zde neprolezli zadnou z mistnich historickych pamatek. Naskakali jsme zpet do auta a rozjeli se smer Limassol. Meli jsme v umyslu navstivit jeste Apollonovu svatyni, ale cestu jsme z nejakeho zahadneho duvodu nemohli najit. Navic se diky zmene casu zacalo jiz stmivat a jiz delsi dobu prselo, takze jsme celkem jednotne souhlasili s tim, ze jiz zamirime k domovu. Keijo, jakozto posledni clen z evropske casti posadky jeste nemel prilezitost ridit do zadneho kyperskeho mesta, ridil, protoze jsem mu to svym zpusobem demokraticky zvolil. Me se uz ridit nechtelo a on se zrovna dvakrat nevzpouzel. V Limassolu po nekolika malych bloudicich smyckach jsme se s autem rozloucili a zaparkovali ho za benzinovou stanici nedaleko pujcovny. Pujcovna mela dokonce jeste tesne pred zavrenim, cehoz jsem vyuzil k tomu, ze jsem jim vratil klicky primo a ne jak jsme byli puvodne domluveni. Na Kypru je pry bezne dat klicky pod koberecek na miste ridice a nechat auto odemcene. Ja jsem byl z tohoto zpusobu predani ponekud nesvuj a tak jsem radeji zvolil osobni zpusob predani. Situace jsem navic vyuzil k tomu, abych si od pani pujcovnice vyzadal ucet, protoze jsem na to kvuli nervozite v sobotu dopoledne zapomnel. Takto idylicky skoncil muj prvni kontakt s pronajmem auta s rizenim na "nespravne" strane.