Postrehy ze Social Clubu

Ve stredu jsme nahodne pri obede zamirili do jidelny v jine budove, nez kam bezne chodime, protoze tam byla prilis velka fronta. Tamejsi jidelna je sice mensi, protoze je ochuzena o prvni patro. To totiz zabira Kypersky Amdocsi Social Club. Zjistili jsme, ze tam jsou volne k dispozici kulecnikove, ping-pongove a fotbalkove stoly. Proto jsme se vsichni dohodli, ze odpoledne to tam pujdeme vyzkouset.
Ve stredu po skoleni jsme se tam tedy vydali a v peti jsme se vrhli na jeden z kulecnikovych stolu. Po prvnich stousich jsme do jednoho zjistili, ze jsme vsichni opravdovi profesionalove, kteri maji problemy se poradne trefit, natoz znat presne pravidla. To nas vsak nikterak neodradilo, a tak jsme si pekne zakulabrili, asi tak hodniku. Ve ctvrtek po praci jsme se opet rozhodli, ze si trochu zatrenujeme, a tak jsme se tam opet vydali. Tentokrat jiz bez brazilcu, protoze jsou to stari sprtouni a dlouho jim trvaji ukoly a pak se jim uz asi nechce delat nic jineho. Se Svenem jsem si nejprve zahral zva zapasy ve fotbalku, ale po dvou potupnych porazkach jsem se radeji prohodil s Keijem a sel trenovat kulecnikove stouchy. Sotva jsem si tak zhruha petkrat vypalil “na branu”, prisla do klubu prvni skupinka Indu, kteri to tam asi pravidelne okupuji. Jednoho s turbanem jsem si totiz pamatoval z predchoziho dne. Jiny se okamzite nabidl, zda si s nim nechci jednu hru zahrat. Me bylo hloupe pretahnout ho tagem po zadech a se slovy “Ksssc! Jedes kluku!” ho odehnat, takze mi nezbylo nez se s nim pustit do kulecnikoveho krizku. Prvni hru me doslova roztrhal na kousky, protoze nez se mi podarilo poslat druhou kouli do diry, on uz neomilne zakoncoval s cernou osmickou. Behem druhe hry mu vsak asi se mnou dosla trpelivost a prohodil se s jinym indickym kniracem a odesel hrat prvni ligu k vedlejsimu stolu. Jeho nahradnik mel ze zacatku spoustu reci, jak se to ma hrat, cimz me vyburcoval, a tak jsem mu ukazal zac je toho loket. Hnedle dvakrat po sobe se mi podarily dva nadherne “tricky shoty”. Myslel jsem, ze uz mi to koncecne zacalo jit, jenze ouha, ona to byla stale jen asi nahoda. Nakonec jsem prohral I s timto ne prilis dobrym hracem, a to I pres to, ze se obcas ani netrefil tagem do bile koule. Po nekolika hrach se k nam pridali I Sven s Keijem. Par her jsme hrali dva na dva. Nevim jak je to mozne, ale moje mistrovstvi melo ten den asi dovolenou, protoze az na jednu zarivou vyjimku se memu tymu podarilo pokazde prohrat. Asi by to chtelo vice treninku.:-) Po kulecnikovem Waterloo jsme si tedy radeji zavolali taxika, coz byla nakonec pekne vypecena prihoda. Tim, jak k Amdocu jezdi taxiky pomerne houfne, stalo se, ze se nekde jedna objednavka asi ztratila a tento chybejici vuz vysel asi zrovna na nas. Nejdriv jsme strasne dlouho cekali a po prijezdu skupiny taxiku jsme zjistili, ze na nas zadny nezbyl. Resp. jeden tam zbyl, ale jeho ridic tvrdil, ze jede jedine do Larnaky, coz nebyl zrovna vylet pro nas. Tak jsme muesli cekat na dalsi a dvakrat ho urgovat, aby nas konecne asi po tri ctvrte hodine jeden vyzvedl a odvezl do hotelu.