Kosher cesta zpet

8. listopdu kratce po pulnoci zacala ma cesta zpet. Nas oblibeny cestovni agent Dotan se nam jiz definitivne a neskryte zacal mstit, takze nas jeho udery ani neprekvapovaly. Prvnim byl samozrejme cas odletu 4:10 rano z Larnacy. Museli jsme si kvuli tomu pekne privstat, protoze to neni uplne nejbliz. Dalsi Dotanovou libustkou bylo, ze nam nedal zadne letenky a usporadal s nami neco, ne nepodobneho hre na hledani pokladu. Den predem nam do telefonu poradil, ze letenky mame hledat na letisti u prepazky Malev-u. Kdyz jsme dorazili do odletove haly, zjistili jsme, ze zadna takova prepazka tam neni. Zeptali jsme se tedy na informacich, kde bychom mohli pohodit. Rozespala pani nam napul recky prozradila, ze v jiste casti letiste existuje takova docela tajna chodba, na jejimz konci najdeme kancelar agentury 2serve. Jakmile jsme ve zdi objevili tajny spinac a dobehli ke zminovane kancelaricce, usmaly se na nas jen zamcene dvere. Holt v pul treti rano se nikomu pracovat moc nechce. Nastesti ve vedlejsi kancelari pracovala pani Lufthansa, co trpi nespavosti a ta nam po nekolika minutach prozradila, ze Dotan je opravdu vesela kopa, protoze nase letenky mame hledat u jine, mnohem mensi prepazky zpet v odbavovaci hale, kde take sidli agentura 2serve. Opet jsme se dali do rychlochuze, abychom co nejrychleji dospeli zpet do haly a ziskali sve letenky. V hale nas ovsem cekalo dalsi prekvapeni. Vlastne to ani zadne prekvapeni nebylo. Zkratka i alternativni prepazka byla zavrena z duvodu hluboke noci.
Nastesti jsme nepropadli panice a moudre jsem sel predbehl celou frontu cekajici na odbaveni, zda nahodou nevideli prochazet se tri opustene letenky psane na nase jmena. Kupodivu hnedka u prvni prepazky se pani hrde prihlasila a zamavala mi letenkami pred ocima. I tento druhy Dotanuv ukol jsme zdarne vyresili. Vystali jsme si tedy poslusne frontu lidi cekajicich na odbaveni a kratce po treti hodine se postavili do fronty druhe, jelikoz zprisnena bezpecnostni opatreni dorazila i na Kypr. Zahodili jsme vsechny nebezpecne tekutiny a gely, ktere byly v celkovem mnozstvi vyssim nez 100ml a s usmevem se vydali vstric bezpecnostni procedure. Tamni policiste se do toho tedy hnedka po ranu poradne obuli, aby jim neproklouzla ani mys. Neumyslne jsem dokonce vyzkousel jejich bdelost, kdyz jsem si v kapsacich zapomnel dva mobily a samozrejme v detekcnim ramu poradne zapiskal. Byl jsem osahan celkem dukladne, ale na kapsu s telefony se nikdo ani nepodival. Toto ve me vzbudilo myslim opravnene otazky o smysluplnosti tohoto celeho narizeni. Nastesti s nemi zadny terorista necestoval, a tak jsme se kratce po seste hodine ranni ocitli v Budapesti a celi rozlamani cekali na dalsi spoj do Prahy. Kdyz prisel nas cas, presedlali jsme do dalsiho letadla spolecnosti Malev. Sotva jsme se stihli usadit, pribehla k nam ubrecena hlavni letuska a strasne se nam omlouvala, ze pro nas nema dostatecny pocet jidla. Nechapave jsme se na ni podivali, nicmene jsme trochu tusili odkud vitr vane. A taky ze ano! Dotan. Nas agent nam pripravil na zaver nasi cesty bonus v podobe kosher jidla. Na(ne)stesti administrativni chybou na strane spolecnosti Malev bylo na palube kosher jidlo jen v mnozstvi dva z celkove objednaneho tri. Los v podobe vyhry standardniho jidla padl na Keija a tak jsem mel moznost ochutnat vytecny kosher sojovou-mlecnou ryzi, kosher jablecnou presnidavku a kosher chalvu. Vynikajici kosher kureci salat jsem ani neochutnal, protoze na me nepusobil dostatecne kosher, nybrz jako leco. Nechtel jsem pozvracet cele letadlo, takze jsem ho slusne odmitl:-) No a skvele kosher susenky jsem si vzal s sebou domu jako dukaz (misto slibu). Do ted je mam schovane na bezpecnem miste, abych je v chvilich nejtezsich mohl treba ochutnat a snist.
Po priletu do Prahy vsak nebyl vsem prekvapenim konec... Pote, co jsem prosel pasovou kontrolou a pockal si u pasu na svuj kufr s obrazkem masinky a medvidka, cekalo na me dalsi doposud asi nejneprijemnejsi prekvapeni. Kufr mi totiz z utrob letiste vyjel poniceny, vypaceny a roztrzeny. Psychologicky zamecek byl v cudu, nozicka od podvozku smutne a bezvladne visela na zbyvajicim nytu jako otevrena zlomenina a na opacne strane byl vytrzeny zip. Rezignovane jsem zavazadlo sundal z pasu dolu, soucitne ho pohladil a odbelhal se k prepazce pro reklamaci zavazadel. Zde jsme sepsali protokol o poskozeni. Take jsem zbeznym pohledem zkontroloval obsah kufru, ktery byl naprosto zprehazeny. Uff, ulevilo se mi. Vsechny me spinave ponozky byly na svem miste. Na chvili jsem zauvazoval, zda mam nahlasit zmizeni dvou 42-karatovych diamantu a 5 kilogramu ve zlatych cihlickach, ale nakonec jsem usoudil, ze nebudu prehanet a nahlasil jsem jen sadu stribrnych priboru po babicce.:-)
Pote, co jsem vyridil vse okolo zavazadla, odebral jsem se se Svenem a Keijem k parkovisti taxiku, kde jsme si jednoho kluka taxikarskyho objednali. Ze setrvacnosti jsem si chtel sednout dopredu na levou stranu, ale ridicovi to jako moc dobry vtip neprislo a uz uz se mi chystal dat pekny pohlavek.:-) Asi si myslel, ze chci okradat lidi misto nej. Kdyz jsme si to vse vyrikali a ja se mu lehce omluvil, odjeli jsme do Holesovic, cimz nase skoleni na Kypru definitivne skoncilo.