Kypersky listopad

Dalsi tyden bych mohl nazvat mozna titulkem: "Behem me sluzby se nic zvlastniho nestalo". Skoleni probiha dal jako doposud, zadne vyrazne zmeny. Jedine co se meni, a to vyrazne, je pocasi. Nevim sice, kde mila pani Kadeckova sebrala, ze na Kypru sviti slunce cely rok. Ja tedy uz skoro tyden obcas klepu docela peknou kosu a Slunicko vidim akorat v podobe casopisu, spolecne s Materidouskou a Abickem, aby se mi tak nestyskalo po ceskem jazyce. Zima rozevrela svou naruc predevsim tento vikend, tj. 4. a 5.11. Jedine, s cim v tomto clanku souhlasim, je fakt, ze halloumi z grilu trochu vrze pod zuby a ze Cechum, tj. me, chutna afelia. Slusi se podotknout, ze predevsim zlucnikarum musi toto jidlo pripadat jako bozska mana. Tolik omastku po hromade jsem nikdy nevidel, a to jsem afelii ochutnal jiz nejmene trikrat v ruznych podnicich.
Nestalost a nevyzpytatelnost pocasi tim padem ovlivnila i me vikendove plany. O lezeni u vody v plavkach si clovek mohl nechat jenom zdat a tak bylo treba upravit sve plany a predstavy.
V sobotu dopoledne jsem sice se Svenem lehce uvazoval o tom, ze vyzkousime trochu adrenalinovejsi zabavu, a to jizdu na vodnim skutru. Pocasi vsak tomuto zameru moc nepralo. Sven byl sice rozhodnout jit do toho za kazdou cenu, ja jsem vsak ponekud vahal. Stale jsem mel lehky pocit, ze se na mori misty tvori ledove krusty:-) Nakonec jsem nakonec vymekl, protoze jsem si vzpomnel, ze rano jsem spolkl jednu Strepsilsku, abych potlacil lehke boleni v krku. Vsichni jsme se tedy rozprchli do ulic a jen tak bloumali po obchodech a hledali, kde nejlepe by se daly utracet nase libry. Jediny Sven vytrval ve svem predsevzeti, vyzkouset Jet ski a tak si dosel do hotelu pro plavky. Nakonac jsem se vsak dozvedel, ze ani on divokou jizdu neabsolvoval, protoze se pry majitel nakonec zacal udajne vymlouvat, ze je jen sam a ze bezpecnost a ze voda uz je opravdu studena, atd. Svedci na to samozrejme nejsou, takze samozrejme lze i spekulovat, jestli to nahodou nebylo trochu jinak:-).
Ja jsem se vydal do sve oblibene casti mesta, kde jsem se rozhodl konecne najit stare trziste, abych videl, co vsechno se na takovem Kyperskem trhu da poridit. Trh jsem nakonec nasel a pekne jsem se prosel v ulickach mezi stanky. Vzduch byl pekne prosycen rybinou a jeste necim, co podezrele pripominalo zetlelou zeleninu. Cca ve dve hodiny odpoledne jsem jiz mel dost vsech trzist i ulic, neodbytne nabizejicich turistum vcetne me sve zbozi, za superskvele akcni ceny a specialne pro me meli pripraveny unikatni slevy, protoze mam tak sympaticky kukuc. Cestu zpatky jsem se rozhodl okorenit tim, ze jsem se vydal vnitrnimi ulicemi mesta a ne jako obvykle podel more. Koreni bylo obzvlast peprne, protoze se mi konecne podarilo se v Limassolu ztratit. Jednu chvili jsem zalitoval, ze more "neroste" na kopci, aby bylo mezi domy lepe videt. Nicmene vypadek meho orientacniho smyslu netrval dele nez deset minut, a tak jsem se po chvili opet priblizil zase k mori. Vzhledem k tomu, ze muj zaludek zacal hlasit poledne (i kdyz v uplne jinem casovem pasmu), zamiril jsem tedy na jistotu do obchodu pro nejake to piti a bagetu a sel jsem si dat bezdomovecky rychloobed na lavicku na primorskou promenadu. Po jidle jsem si uvedomil, ze neustale pohybuju celisti, a to i presto, ze bageta se jiz davno travila v mem zaludku. Bylo to jasne...dala se do me takova zima, ze jsem drkotal zubama. Vratil jsem se tedy do hotelu a s vyjimkou vecerniho jidla z nej uz nevytahl paty.
V nedeli, 5.11. rano pri snidani jsme se opet sesli temer vsichni zastupci regionu CALA & EMEA. Vzhledem ke stavu pocasi zvitezil navrh, navstivit Social Club v Amdocsu a zlepsit sve vykony v biliaru a stolnim fotbalku. Tato zabava nam vydrzela az do pul treti, kdy jsme se vydali na cestu zpet. Poprve a pravdepodobne i naposledy jsme ji absolvovali celou pesky, bez podpory taxiku. Ceskou jsme se stavili v restauraci Britannia na obed. Majitel se na nas po chvilce vrhnul se svou nabidkou, ze za pouhych 6 liber na osobu muzeme snist ze svedskych stolu, co hrdlo raci + si zaplatime to co vypijeme. Ja, jakozto mirne pouzeny smlouvac jsem ucitil sanci a prohlasil, ze je to pro nas prilis drahe a snazil se tlacit ostatni zpet k vychodu. Majitel tedy kontroval dalsi otazkou. Kolik ze bychom si predstavovali, ze by jidlo melo stat? Sven se take chopil sve sance a navrhl cenu 4,- + piti. Ja jsem si vsak ve zlomku vteriny uvedomil, ze jakekoliv piti a predevsim pivo byva drazsi nez libra, a tak jsem ho prebil nabidkou pet liber, ale vcetne napoju. Korpuletni majitel ve me pravdepodobne spatril zdatneho a nekompromisniho obchodnika. Rezignoval a s nasimi podminkami souhlasil. Musim vsak rici, ze urcite byly sjednane podminky velice prijatelne pro obe strany. Restaurace mela o pet zakazniku vice a my se za pet liber nabouchali k prasknuti. Nekteri z nas si byli dokonce dvakrat pridat a nakonec to zavrsili moucnickem. Po vydatnem obede jsme se rozhodli pokracovat ve zpatecni ceste do hotelu. Nazorove jsme sice rozdelili na dva tabory. Na pro-taxikare a proti-taxikare. Ja jsem se pridal ke zvitezivsi anti-taxikarske frakci, protoze pri chuzi na cerstvem vzduchu cloveku drive slehne.
Po navratu do hotelu jsme si sli kazdy po svem a ja jsem konecne splnil sve predsevzeti o posilovne, abych taky trochu potrapil sve line telo.