Kratka navsteva obchodniho centra

Ve ctvrtek, po ukonceni pracovniho tydne nas Dobroslav cili Dobra vzal do hotelu autem, abychom nemuseli shanet taxi. Vzhledem k tomu, ze potreboval zakoupit SIM kartu + kredit, vzali jsme zpatecni cestu pres obchodni centrum, jehoz nazev vam ani nebudu rikat, protoze toho nejsem schopen. Nicmene bych rad nastinil nekolik rozdilu oproti obchodnim centrum znamych z nasich zemepisnych sirek. Hnedle pri vjezdu do podzemnich garazi na vas radostne mava ostraha a chce videt, co mate v kufru. Netrva to dlouho, do peti vterin, aby se netvorily zbytecne fronty. V pohode jsme se projeli po parkovaci plose, abychom nasli volne misto pro odlozeni naseho Renaulta. U vytahu na nas cekala dalsi kontrola. Zde jsem urcite jako obvykle pusobil desne podezrele, protoze na otazku, ktera znela nejak jako 'kes', zacal otevirat batuzek, jelikoz jsem se mylne domnival, ze se jedna o divne anglicky polozenou otazku na vysi me hotovosti. Jak tak usilovne hledam v batohu penezenku, abych zjistil, kolik mi aktualne zbyva sakalu. Kdyz me vsak misto toho, aby kontrola pocitala obnosy, prejela pani prenosnym detektorem kovu, doslo mi, ze ta otazka urcite nebyla v anglictine. Proc taky, ze? :-) Tak jsem se radeji zacal chovat slusne a predvidatelne. Usmival jsem se jako Saskia Buresova, kdyz uvadi Kalendarium. Sice mi pipala kapsa, prestoze jsem v ni nic nemel, ale nakonec jsem byl vpusten. Vnitrek obchodaku jsem prochazel predevsim ze srovnavacim zaujetim. Nakupovat jsem sem neprijel, prestoze jsem to zaroven nevylucoval. Ostatne za dvacet minut se toho ani moc stihnout neda. Cim se tedy centrum jeste dale odlisovalo? Z Cech clovek ocekava neco, co se bude alespon trochu podobat evropskemu stylu. Celkem se da rict, ze to pusobi hodne stejne. Zasadni rozdil, ktery me lehce upoutal, byla clenitost a nepravidelnost vnitrnich prostoru. Zadne prave uhly a striktne kubisticko funkcionalisticky design, maximalne tak kruhovy oblouk. Zvenci sice budova podobu kostky ma, natolik se architekti neodvazali, ale uvnitr tomu tak nebylo. Ulicky vedly vselijak zahnute a nepravidelne. Prictu-li k tomu fakt, ze veskere orientacni a navigacni cedule byly psany mou ne zcela oblibenou „rozsypanou ryzi“, tak orientace je patricne slozitejsi. Ne, ze bych byl zase az takove ucho, abych bloudil v obchodaku, ale musel jsem se krapet vice soustredit. Jakmile jsem mel architektnonicky exkurz za sebou, jako spravny knihomol jsem zapadl do knihkupectvi. Zde jsem si uvedomil jednu zajimavou pravdu a pro me velice nezvyklou, prestoze logickou. Knihy se ctou taky 'od konce', tedy samozrejme jen v pripadech, ze jsou psany v hebrejstine. Z duvodu jazykovych problemu jsem se zadne narocnejsi literature moc nepriblizoval, jelikoz jsem si nechtel privodit ctenarsky mindrak. Stejne je hrozne zvlastni, kdyz jsou stranky v knize cislovany v opacnem sledu, nez vas cely zivot uci ve skole. Moje vzdelani je v naprostych troskach. Nicmene, alespon jsem si uvedomil cistou pravdu, tykajici se poblematiky, proc nekteri lide ctou noviny a casopisy od konce. Drive jsem se domnival, ze se jedna o zlozvyk pramenici v tom, ze spousta sportovnich fanousku povazuji za nejdulezitejsi zpravy dne ty o fotbalu a hokeji. Nyni jsem vsak prozrel a tudiz jsem pochopil, ze je to silny vliv po predcich, kteri zjevne pochazi z koncin, kde se pismo cte zprava doleva. Jakmile jsem zacal v onom knihkupectvi pusobit opet podezrelym dojmem (neco jako slepy v kine na neme grotesce), sbalil jsem si sva fidlatka a vypoklonkoval se ven. Timto literarnim zazitkem skoncila i ctvrtecni navsteva obchodaku.