Krizova vyprava do Jeruzalema

Na vikend jsem se rozhodl vyzkouset kouzlo, ktere ma pouze auto pujcene za firemni penize z pujcovny. Pomerne na posledni chvili jsem ziskal povoleni, ze si mohu nejake to vozitko pronajmout, nicmene z nekolika duvodu jsem se nakonec do pujcovny nevydal, nybrz se pridruzil spolecne s Pavlem ke Konradovi, jenz taktez disponoval vikendovym svolenim. Ukol znel jasne: Muz s kozenou brasnou nesmi projet. Vecer jsme se tedy vsichni se sklenkou bileho sesli v bussiness lounge a dohodli detaily. Jeruzalem.
V patek rano po snidani, tj. asi v pul desate jsme si zavolali spolecne taxika, aby nas odvezl do pujcovny, jelikoz nikdo z nas nevedel, kde se predem zamluvene auto nachazi. Bilym superbem jsme docvalali na misto, kde na nas jiz netrpelive cekala stribrna Mazda 3 s automatickou prevodovkou. Po nutnem sepsani jiz existujicich poskozeni vozu jsme nasedli. Konrad, jenz prirozene figuroval na vsech papirech usedl za volant a jakozto velky znalec automatickych prevodovek zaradil a hura kupredu. Jeste ze se rozjizdel jen pomalu, protoze jinak by nas zezadu asi zastavila cihlova zed. Druhe zarazeni rychlosti jiz bylo nastesti smerem vpred a tak jiz nasemu vyletu nic nebranilo. Vyuzili jsme nasich vytecnych znalosti struktury ulic mesta a obratnym manevrem jsme se vyhnuli ucpanemu centru a jiz pelasili po dalnici. Do Jeruzalema jsme dorazili po jedenacte hodine. Nez jsme vsak nasli vhodne misto k zaparkovani, bylo temer dvanact. Vsechna mozna i nemozna mista byla obsazena, az se nam podarilo objevit vhodne mistecko na upati Olivove hory, nedaleko chramu vsech narodu. Bylo krasne slunecno a vypadalo to na nadherny den. Slunce vazne intenzivne svitilo, takze jsem si pochvaloval svuj bezvadny napad, ze jsem si s sebou vzal slunecni okulary. V naivni chvilce jsem se rozhodl, ze jit ve svetru bude dostacujici. Vyslapli jsme si do Stareho mesta, nejprve ke Skalnimu domu, asi nejlibivejsi dominante mesta. Vsude kolem nas byla spousta arabu a evidentne nekam pospichali. Sli jsme stejnym smerem, tedy az do okamziku, kdy nas zastavil strazce v neprustrelne veste. Z me neznameho duvodu na nas poznal, ze jsme turisti a ze dal nesmime, protoze v patek je Skalni dom a nejblizsi okoli je pro turisty uzavren. Dali jsme se tedy aspon do reci. Kdyz zjistil, ze jsme cesko-polska skupinka, strazce ozil a zacal nam povidat, ze ma polskou manzelku, ktera zije v Cechach, v Praze a ma tam firmu, pry pojistovnu. No nevim, mozne to je. Nakonec jsme s]tedy museli obratit smer nasich kroku a vydali jsme se do utrob Stareho mesta, abychom prozkoumali zakouti vsech ctyr ctvrti. Zidovske, Arabske, Krestanske a Armenske. Prosli jsme si i casti prave nefalsovane Krizove cesty a nekolik Jezisovych zastaveni, pofotili treba i u mista, kde se narodila Panna Marie a tak. To, ze jsme na krizove ceste jsme zjistili hned u druheho zastaveni, mista, kde byl Jezis zbicovan. Stopy po nasili jsme nenasli, a to asi proto, ze na puvodnim miste postavil kdosi klaster a knihovnu Frantiskanu. Ulicky zde byly opravdu uzke, obzvlaste v Arabske ctvrti, coz melo za nasledek predevsim to, ze jsme si ani nevsimli, ze prestalo svitit Slunce. To jsme si bohuzel uvedomili ponekud pozde. U Damascenske brany zacalo prset. Ihned jsem si vzpomnel na svou krasnou nepromokavou bundu a holinky... No dobre, holinky jsem v aute zapomenute nenechal. Nemam je totiz vubec. Misto toho, abychom si sli postezovat ke Zdi narku, hledali jsme radeji azyl v nejake vhodne kavarne. Jakmile dest trochu polevil, pokracovali jsme k drive zminovane Zapadni zdi cili Zdi narku. Pristup byl prisne strezen. Pravidla jsou tu stejna uplne jako na letisti. Uspesne jsme prosli a v oblasti, kde oficialne zacina tato synagoga pod sirym nebem jsme nafasovali papirove jarmulky a hura ke zdi, prat si sva prani, prosby a pripadne se pomodlit.

Nechavam se fotit. Na pozadi Zed narku a kupole Skalniho domu
Uznavam, ze ja jsem zustal jen u prani a navic v cestine, protoze hebrejstina mi stale dela docela potize. Stale umim jen par slovicek jako: ken, ve, lo, salom, shiva, shabbat, kabalat, to-da,... Vzhledem k tomu, ze stale prselo a cim dal tim vic se do nas davala zima (predevsim asi do me), dalsi zastavkou se stala arabska (jak jinak) restaurace fast-foodoviteho typu. Zde jsem si musel dat jako obvylke kebab, protoze shwarmu, izraelskou obdobu gyrosu, uz nemeli. Pak na Konraduv navrh jsme zamirili po lehkem pobloudivani do kostela/chramu Svateho hrobu cili Al-Qiyame, kde udajne ten, kvuli kteremu o velikonocich pojidame beranka, byl ukrizovan, pohrben a posleze vzkrisen. Ne ze bych se obecne vyzival v kostelech, ale tenhle je vazne jedinecny. Nejen, ze ma nekolik pater, jedno nadzemni, prizemni a minimalne jedno podzemni. Kostel je tak clenity a obrovsky a navic plny ruznych spojovacich chodeb a chodbicek, z nichz nektere vedou nekam do temnot a bezpochyby jsou tam i spusty tajnych chodeb. Pote jsme se jiz vydali vicemene na zpatecni cestu a znovu si prosli casti krizove cesty. Vne hradeb jsme si prosli arabskym hrbitovem a vsichni jsme se shodli na tom, ze ze vsech nabozenstvi, s kterymi jsme se doposud setkali, je asi nejdivnejsi. Chapano v podstate ve smyslu nejosklivejsi. Ostatne, ani ostatni hrbitovy zde nejsou zrovna krasavci, ale asi je to dano predevsim lokalitou. Jelikoz kazdy verici, jehoz vira povazuje Jeruzalem za svate mesto, se snazi byt pohrben zde, aby byl prvni na rade pri vstupu do nebe, neni tu o hroby rozhodne nouze. Rozhodne jsem tu videl nejvice hrobu v celem svem dosavadnim zivote, pekne roztridene podle nabozenstvi. Otazkou navic zustava, v kolika vrstvach na sobe ty hroby jsou. V jedne vrstve urcite ne.
Takove male Jeruzalemske souhrbitovi.
Na zaver, kolem pate hodiny, jsme se chteli jit podivat do Getsemanske zahrady, kde byl udajne Jezis zatcen a pak take kostel csech narodu, ale v obou pripadech jsme jiz meli smulu, jelikoz jiz bylo zavreno. Pravdepodobne s uderem pate hodiny se minarety vsech okolnich mesit rozsvitily do zelena. Pravdepodobne jsou vsechny reproduktory opatreny zelenymi svetly, aby zpev muezinu byl doprovazen dostatecne dustojne i barevnymi efekty. Presny duvod tohoto osvetleni neznam. Myslite, ze to ma svuj duvod v tom, aby verici ve tme vedeli, kterym smerem maji nastrazit usi, aby lepe slyseli zpev? Kdo vi. Pak nam uz nezbylo nic jineho nez nasednout do auta a rozjet se na zpatecni cestu. Ta probehla naprosto hladce. Jedinym vzrusem bylo to, kdyz si na jedne Jeruzalemske silnici, nedaleko Zdi narku, Konrad najednou vsiml, ze se pres cely pruh vine pas s ohromnymi hreby, ktere maji probodnout vsechna kola aut, co projedou. Rychle dupnul na brzdu, jelikoz jsme byli nebezpecne blizko a sel prozkoumat situaci. Nastesti se ukazalo, ze hreby jsou konstruovany tak, ze jsou ucinne jen v opacnem smeru. Pri korektni jizde je pneumatika sklopi, cimz je zasune dolu do silnice a auto je schopne bez poskozeni projet. Beda, pokud vam ovsem tesne nad timto pasem chcipne motor a vy se neumite bez lehkeho couvnuti rozjet do kopce. To se muze na opravach pneumatik celkem prodrazit.