Poustni a kraterovy den

V sobotu se nam muzstvo trochu rozpadlo. Cela jedna tretina sobotni vylet bojkotovala, tudiz jsme se po vyletech rozhodli jezdit jen sami dva s Konradem. Jiz ve ctvrtek vecer jsme se dozvedeli, ze v jizni casti Izraele existuji jakesi ohromne kratery, ktere kupodivu nevytvorila lidska ruka ani zbloudile rakety Hizballahu. Na mape to vypadalo docela blizko, nicmene ve skutecnosti Izrael neni zase az tak prtava zemicka. "Rano" v pul jedenacte jsme se tedy konecne vykodrcali. Konrad jako obvykle v pozici ridice a ja jsem zaujal misto navigatora. Bez problemu jsme se tedy ocitli na dalnici a pelasili na jih vstric Negevske pousti. Zhruba az do Be'er-Shevy byla priroda celkem bujara, ale s kazdym dalsim kilometrem jsme byli v opravdove pousti. Pro me to byl celkem zazitek, jelikoz to bylo v mem zivote poprve, co jsem se v takoveto oblasti ocitl. Nikde moc zivota nebylo, akorat v blizkem okoli znacek "pozor velbloudi" se nachazely takove romskoidni osady, kde jednotlive pristresky byly vybudovany z vlnitych plechu, cimz vznikla takova utulna chatrcka. Pro zvyseni komfortu byla casto vedle chajdy zapichnuta do zeme vysoka kovova tyc, na jejimz vrcholu byl pripevnen satelit. Odkud vsak ziskavali elektrinu, to je mi vsak zahadou. Zadne rozvody jsem nevidel, ale je mozne, ze tim, jak jsme se hnali s vetrem o zavod, tak jsme si zadnych nevsimli. Jestli to byli typicti skoro-beduini, to se nam bohuzel taky nepodarilo zjistit, ale je mozne, ba dokonce pravdepodobne, ze byli. Jejich pribytky byly opravdu velice snadno mobilni a pastevci to byli urcite taky, soude alespon podle nekolika pohublych a vyslablych velbloudu a oslu a ovci kolem kazde takove osady. Je sice pravda, ze takove beduinsteni uz asi v poslednich letech moc neleti, takze ryzi kocovne nomady bychom hledali pomerne tezko a urcite ne v nejblizsim okoli silnic.
Prestoze se nam nepodarilo infiltrovat primo do zadne takove plechove osady, mel jsem aspon tu kapku stesti a podaril se mi ojedinely kousek. Mimodek se mi podarilo zvecnit jeden, pravdepodobne arabsky, zadek :-) No posudte sami...

Puvodne jsem si chtel zdokumentovat, jak vypada cerpaci stojan, ktery podporuje platbu kartou, ale nakonec jsou hlavnim objektem padajici kalhoty
Po druhe hodine odpoledne se nam podarilo po dvou kratsich zastavkach na brehu wadi dorazit k prvnimu a nejvetsimu z krateru-nekrateru. Na okraji poustniho mestecka Mitzpe Ramon, v prekladu Vyhlidka na Ramon. Pri prohlidce te ohromne, 40x8 kilometrove dzuzny, hluboke cca 500 metru, jsme s Konradem vymysleli zarucene teorie, jak ty kratery po dopadu meteoritu vznikly mohutnou explozi a ze mensi kratery vznikly od nejakych ulomku.


Mesicni krajina krateru Ramon
No jo, jenze to jsme ovsem netusili, ze ty kratery ve skutecnosti nejsou kratery zpusobene explozi po dopadu ciziho telesa, ale krasovymi jevy a odplavovanim vody sezonnimi rekami, cili wadi. Tim, ze jsme byli uprostred pouste, tak nam to prislo celkem pravdepodobne a uveritelne. I ten uhel dopadu bolidu nam celkem pekne vychazel. ...Pekna teorie. Bohuzel nespravna. Kdyz jsme se dostatecne vykoukali a pokochali, vratili se zpet k autu. Formalne zacala zpatecni cesta, a tak podle predchozi ustni dohody jsem usedl za volant ja, abych se taky seznamil s libustkami automatickych prevodovek. Kupodivu mi to docela slo. Ani jsem nemel problem s couvanim ci razenim. Cas od casu jsem sice chtel pred krizovatkou podradit, ale vzdy jakmile jsem do prazdna seslapl spojku, uvedomil jsem si vcas, v cem to sedim. Prejeli jsme o par desitek kilometru vice na severo-vychodo-vychod k dalsimu krasovemu krateru s nazvem ha-Makhtesh ha-Gadol cili Velky Makhtesh cili velky krater. Ten jsme si prohledli i zezdola, jelikoz jsme si po docela fajnovych serpentinach zajeli az na dno krateru. V jedne zajimave zakrute jsme si na chvili zastavili kvuli pokoukanicku. Pri pohledu pod sebe jsme zjistili, ze to pro nekoho byly opravdu fajnove serpentyny. Tedy alespon pri pohledu na ohorele trosky aut. Opet jsme se sice nemohli dohodnout, zda-li auta skoncila pod srazem z duvodu ridicovy chyby z nepozornosti ci zkratka krater slouzi i jako takove neplacene vrakoviste. Nevim.

Na fotce to az tak nevypada, ale byla to pravdu vyska. Mozna i vic jak 200 metru
Vzhledem k tomu, ze auta pod nami pomerne zvysovaly vyzivnost zatacek, rozhodli jsme se radeji pokracovat na dno (po silnici), aby nam nahodou neselhala rucni brzda. To by byla fakt smula. Jen takove doporuceni, az budete mit nekdy cestu okolo. Jestli budete mit s sebou horske kolo, off-road, motorku nebo ctyrkolku, tak se muzete spolehnout, ze se tu urcite vyradite. Pro podobne aktivity je to naprosto idealni! Jakmile jsme se pokochali Velkym kraterem, pohlavali jsme si chvili i s myslenkou, navstivit jeste Maly krater, cili ha-Makhtesh ha-Katan. To, ze jsme to nakonec neudelali zapricinila mapa, protoze tvrdila, ze jedina pristupova silnice k nemu je znicena. Prestoze to mozna nebyla pravda, nam to stacilo k rozhodnuti, ze dva kratery denne staci. No a aby toho nebylo pro jeden den malo, rozjel jsem se na Konradovo prani dale na vychod, smer Jordansko, protoze tim smerem nekdo kdysi zakopal do diry Mrtve more. K jeho jiznimu okraji jsme dorazili az tesne pred patou hodinou, takze se jiz schylovalo k zapadu Slunce. Z odpocivadla byl krasny vyhled na skalni masiv na opacnem brehu more, ktery jiz byl na strane Jordanska.
Poklesla hladina nejjiznejsi casti Mrtveho more. Na pozadi je jiz videt Jordansko
Zbytek na me pusobil pomerne depresivne a opravdu mrtve. Velky vliv na to ma predevsim asi fakt, ze hladina more pry rok od roku vyrazne klesa, takze jsme projizdeli po byvalem dne. Je z podivem, ja rychle Izraelci vybudovali u novych brehu nove silnice a hotely a chudinky hotely puvodni smutne vykukovaly na kopci. Nastesti jsme se na to nemuseli divat moc dlouho, protoze se rychle setmelo. A tak jsme se tedy jiz vydali definitivne na zpatecni cestu do Herzeliyye. Silnice nas vedla celou dobu po brehu Mrtveho more. Nastesti nevim kudy presne, aspon jsem se nemusel bat, ze se najednou octneme treba v Ramallahu nebo treba nekde jinde v Palestine:-) Nastesti jsme se najednou vyloupli v Jeruzaleme, takze to bylo v pohode. Ikdyz kousek Palestiny jsme museli pretnout, protoze Mrtve more a Jeruzalem je prave Palestinskym uzemim prolozeno. To by samozrejme vysvetlovalo i tech nekolik kontrolnich stanovist armady ci policie na silnici pri ceste do Jeruzalema. Pravdepodobne to bylo vzdy pri vjezdu a vyjezdu z a do Izraelskeho uzemi. Poprve jsem si myslel ze se jedna o vyber myta. Bylo mi to sice divne, protoze myto je vybirano elektronicky i u osobnich aut, ale zase az tak moc jsem se zase nedivil. Pred vjezdem do Jeruzalema jsem dokonce uspesne absolvoval prejezd pres zasouvaci bodakovy pas na silnici. Posilen znalosti z predchoziho dne uz jsem se mohl chovat jako profik:-). No a kolem pul osme vecer jsme uspesne dorazili zpet k hotelu, takze mohu s cistym svedomim rict, ze jsem zvladl i jizdu autem s automatickou prevodovkou.
Celou trasu, kudy jsme jeli muzete prohlidnout zde. Zacali jsme v Herzliyi (severne od Tel Avivu), pokracovali kolem Kiryat Gan dale na jih pres Be'er Shevu, Sde Boker do Mitzpe Ramon. Odtamtud chvili zpatky a pak pres Yeroham, skrze Velky krater ha-Makhtesh ha-Katan k Mrtvemu mori. Kolem hory Sodom a pak porad na sever, podel Mrtveho more az do Jeruzalema a zpet ho Herzliye.