Sobota v Tel Avivu

Patek byl tento tyden prekvapive pracovni. Proc by ne, je prece normalni, kdyz clovek nejde do prace v nedeli, ze si pak musi chybejici den napracovat v patek. To je preci logicke, ze? Tedy, jak jsem jiz rikal, v patek jsme se museli vydat do prace, coz prineslo jista omezeni. Predevsim stravovaci. Museli jsme se vybavit vlastnim jidlem, protoze o obede ve firemni jidelne jsme si mohli nechat tak akorat zdat. Jinak nebyl den nicim zvlastni, krom toho, ze jsem se o to vice tesil na zaslouzenou sobotu, abych si trochu odpocinul pred zacatkem noveho tydne. Vzhledem k tomu, ze se mi tyden smrsknul na polovinu sve obvykle delky, doufal jsem, ze si ho uziju na maximum. Bohuzel jsem se vsak musel podridit diktatu ostatnich kolegu, jelikoz jsem nemel k dispozici vlastni auto a byl jsem tak odkazan na ostatni. Sobota se tedy po kratke domluve pri snidani nesla v duchu spolecneho vyletu do Tel Avivu. Nenapadne jsem se snazil vyzdvihnout nesporne klady Nazaretu, avsak byl jsem prehlasovan. Holt zase jednou nebylo po mem. Nemuze byt kazdy den posviceni. Jirka, jakozto ridic nas zavezl do stare casti mesta zvane Yaffo. Odtamtud jsme podnikli vypad smerem rybarsky pristav a stare mesto. Propletali jsme se tam ruznymi ulickami, jelikoz se nam Jirka, jakozto ostrileny Tel Avivak, snazil ukazat specialne rostly citrusovy stom. Evidentne tam jiz dlouho nebyl, protoze jsme ho stale nemohli najit. Kdyz jsme to jiz vzdali a prestali ho hledat, temer vzapeti jsme k nemu dorazili.

Jakysi citrus tam levitoval metr nad zemi
Odtamtud jsme pak pokracovali na vyhlidku k Mostu prani. Cestou jsme minuli i dum SImona kozeluha, o nemz jsem puvodne vubec nevedel, coje to zac. Ted uz to ovsem vim a tak jsem zase o neo chytrejsi, ze?:-) Na moste prani jsem se dle instrukci chytil na predepsanem miste zabradli a s pohledem uprenym na more vyslovil nekolik tajnych prani. Jejich splneni urguji pri kazde mozne prilezitosti, takze doufam, ze snad budou jiz brzy vyslysena. Myslim, ze hodny jsem na to dost, takze by se mohl konecne ten co o nich rozhoduje nade mnou ustrnout. U tohoto mostu byla i jakasi vyhlidka na mesto, ktera ovsem toho dne, ci spise toho dopoledne byla dost na nic, jelikoz nad mestem se vznasel takovy divny opar a pri foceni to celkem kazilo dojem. Presto jsem vsak par snimecku ulovil, takze uvidime. Po kratke relaxaci jsme sesli z kopce dolu, smerem k plazove promenade a prosli se kolem more pekne daleko. Ve chvili, kdy jsme sesli az k mori, tak se najednou udelalo docela hezky, takze z te vyhlidky uz urcite bylo mnohem lepe videt. Smula, mozna priste. Bude-li vubec kdy. Rozdil mezi starym mestem a novou casti mesta byl velice vyrazny. Puvodni uzounke ulicky a arabsky charakter vryvany do staveb jiz od 18. stoleni pak dale nahradily moderni hotely, siroke ulice a bombasticka architektura. Stare mesto pusobilo velice blizkovychodne, nove casti spise hodne evropsky az americky. Nicmene i zde bylo hodne patrne, ze nektere budovy byly jiz delsi cas neobyvane a neudrzovane a vlivem stredomorskeho klimatu evidentne rychle chatraly.

Vyhled na Tel Aviv z vyhlidky
Celkem zvlastni, ze v takove turisticke lokalite si kazdy kousek nenajde podnikaveho majitele. Napriklad delfinarium je od bomboveho utoku nekdy kolem roku 1996 uplne mimo provoz a nikdo se nema k tomu znovu zacit zde neco provozovat. Zvlastni. Podel more jsme sli docela daleko a to az k Tel Avivskemu pristavu a prumyslove zone. Teda, jist si uplne nejsem, ale prinejmensim to tak vypadalo:-) Vysoke tovarni kominy a krabicoidni budovy. Vzhledem k tomu, ze dal se jiz pokracovat nedalo, po kratkem sluneni se na lavicce jsme se vydali stejnou trasou zpet a cestou jsme se zastavili v americkem baru u Mike-a na jidlo a taky pro neco k piti. Tady jsem mel konecne moznost ochutnat nejake to lokalni pivo. Dal jsem si jednoho Goldstar-a, a pak k tomu jedno male Maccabee. Obzvlast ten Goldstar byl docela silak, ponevadz mi pak pri odchodu na tom slunicku nejak ztezkly nohy. Pak nase kroky zamirily do ulicek dale od more, abychom nasali atmosferu jinou nez jak se stylizuje Izrael pro turisty. Bohuzel jsme meli celkem smulu, protoze se nam Tel Aviv moc ukazovat nehodlal, jelikoz byla ta nestastna sobota a vsichni zide poslusne sedi doma a nedelaji nic, co by se dalo, byt jen vzdalene, povazovat za praci a tudiz bylo vsude zavreno. Proto jsme serozhodli zamirit zpet k autu a vydali se zpet do Herzeliye.