Haifa, jo Haifa, Haifu zna cela parta

Posledni unorovy vikend jsem se rozhodl zkusit neco noveho. Umyslne pisu 'rozhodl', protoze prece kazdemu nepriznam, ze mi v podstate moc jinych moznosti nezbyvalo. Jako spravny vlk samotar jsem se bez jakehokoliv doprovodu, v podobe kolegu, vypravil na misto lonskych lehkych raketovych bojuvek. Ne, opravdu jsem nejel ani do Palestiny ani do Libanonu, muzete byt klidni/klidne. Ja za to prece nemuzu, ze par raket loni zavitalo i do okoli meho patecniho cile. Jak jiz titulek napovida, zajel jsem si do Haify. Predem jsem si zrovna moc informaci nezjistil, takze jsem doufal, ze to operativne vyresim na miste. Od hdelu jsem vyrazil kolem ctvrt na deset, jelikoz podle mapy to z Herzeliye vypada docela streka. Kupodivu to bylo pomerne blizko. Az dodatecne jsem totiz zjistil, ze automapa Izraele ma tu zvlastnost, o niz by me pred tim ani nenapadlo spekulovat, ze severni cast Izraele je v podrobnejsim meritku nez jizni. Fakt nechapu, proc jsou vsichni Izraelci na tuhle mapu tak pysni. Kdyz jsem dorazil do Haify, sledoval jsem upenlive smerniky a nechaval se smerovat na centrum a na Nemeckou kolonii, coz bylo misto, kam jsem mel primarne namireno. Cesta vedla celkem pohodlne rovne podel morskeho pobrezi a nebylo moc kam zabloudit. Kdyz konecne na jedne krizovatce byla odbocka k Nemecke kolonii vpravo, musel jsem zastavit na semaforech. No a protoze jsem usoplesk, zapomnel jsem do doby, nez padla zelena, kterym smerem jsem to vlastne chtel jet a suverenne jsem vyrazil rovne. Omyl jsem si samozrejme uvedomil az pozde, az kdyz uz bylo odboceni nemyslitelne. Chybu jsem tedy okamzite povysil na ctnost a rozhodl se tedy pocvicit v orientaci v neznacenych ulickach, resp. znacenych v hebrew. Snazil jsem se udelat takovy maly okruzik a dostat se zpet na zamyslenou cestu. Nicmene po chvili jsem zahledl znacku pro parkoviste a tak jsem se ji snazil sledovat. Velice prekvapive jsem ono parkoviste nalezl. Bylo dokonce podzemni, coz ja docela rad. Ale zase ne moc. Kdyz mi ostraha prohledala obsah kufru, jestli nejsem nebezpecny zivel a zanoril jsem se do utrob parkoviste, zjistil jsem, ze to je to nejosklivejsi parkoviste na svete. Tahlo se snad pod celym mestem a vsude byly nainstalovane ty respekt budici probodavace pneumatik. Tak jsem se tedy rozhodl z parkoviste znovu vyjet. Dokonce se mi to podarilo bez nutnosti zaplatit a i vsechny gumy na aute zustaly neprobodnuty. Pak jsem si nasel parkoviste u budovy, ktera byla svou architekturou naprosto unikatni, takze jsem se nemusel bat, ze bych pozdeji sve auto nenasel. Budova vypadala tak trochu jako hybrid mezi St. Mary Axe v Londyne a hotel plachetnice v Dubaji. Pro jistotu jsem udelal svou oblibenou identifikacni fotku okoli, pro pripad, ze bych presto nebyl schopen orientace v prostoru. Jeste nez jsem se mohl vydat na pruzkum mesta, musel jsem se poprat s parkovacimi hodinami. Navod znel jasne a dokonce jsem i vsechno pochopil, ale nemel jsem spravnou kombinaci drobnych minci, protoze automat neumel rozmenovat. A radeji nez zakaznika okrast, tak mu neumoznit vydat listek vubec. Musel jsem se tedy obratit na domorodce. Pozadal jsem kolemjdouci slecnu o pomoc se slovy, ze nemam vhodne mince. Mel jsem 2xdesetisakal a 4 jednosakaly. V naivni predstave, ze bud premluvi automat, aby zacal rozmenovat, nebo takto premluvi svou penezenku aby rozmenovala obdobne. Nakonec svou penezenku premluvila. Nicmene, ale uplne k necemu jinemu. Venovala mi jeden sakal, ale vhodila ho rovnou do automatu, a to vcetne mych 14. To vsechno asi proto, aby se ze me nevyklubal podobny vykuk, jako ti, co se poflakuji v Praze kolem hlavniho nadrazi a shaneji poslednich 16 korun na vlak do Chomutova, protoze je v noci okradli. No, to byla ale trochu odbocka... Listek jsem vitezoslavne soupnul za okynko a vydal se pesky smerem k one nemecke kolonii, resp. na kopec nad ni, jelikoz tam se rozkladaji nadherne zahrady Baha'i viry a Baha'isticky chram, kvuli nimz jsem predevsim do Haify jel. Jen je skoda, ze pristup je tam velmi omezen. Spodni cast jsem mel projitou za chvilku, tak jsem se vydal vzapeti prozkoumat i onu byvalou nemeckou kolonii. Pak jsem se jeste zatoulal do jednoho obchodniho centra, od nejz jsem si sliboval nakup pohledu. Ty jsem sice uspesne nakoupil, ale proklate postovni znamky nemam doted. Nevim jestli vypadam jako znamkozrout, ale nikde mi je nechteji prodat, ze pry nemaji. Jestli to takhle pujde dal, tak pohledy bud neposlu nebo az z Cech. Vzhledem k tomu, ze informacni centra jsou v patek zavrena a ja jsem v tydnu podcenil teoretickou pripravu, nevedel jsem kudy se mam dat k Eliasove jeskyny. Proto jsem se rozhodl, ze se presunu autem k Haifske univerzite, jejiz budovy se nechazeji na hrebeni hory Carmel. Petadvacateho patra je pry pekny pohled na mesto. Jestli je to pravda, to vazne nevim, jelikoz ja jsem se tak k univerzite blizil, najednou jsem nekde u byvaleho pristehovaleckeho tabora zakufroval. Nastesti jsem pak zahledl cedule jine, ktere me k memu uspokojeni zavedly k vyhlidce a horni casti zahrad Baha'i.
Pohled na zahrady Baha'i a Haifu shora
I odtamtud byl skvely pohled na mesto a pristav. Snad i proto mi vlastne nevadilo, ze jsem k univerzite nedorazil. Kolem poledne jsem se rozhodl, ze v Haife uz moc stesti nenadelam, a tak jsem se rozhodl presunout jinam. Rozhodl jsem se pro Caerareu, oblast, kde se nachazeji pozustatky mesta z dob Rimskeho imperia. Jeste nes jsem ovsem sjel autem z Carmelu dolu k mori, zahledl jsem odbocku ke karmelitanskemu klasteru Stella Maris. Silnice vedouci kolem nej, byla dost divne navrzena, protoze primo u klastera jsem nestihl odbocit a zastavit a dal se pak uz nedalo otozit. Kdyz jsem se pak najednou objevil zase az v centru Haify, usmyslel jsem si, ze na klaster tedy prdim a pojedu do Te Caesarey. No, ale co cert nechtel. Jak tak vyjizdim z mesta, zahlednu odbocku k mestskym plazim, neodolam a jedu tam. Plavky jsem sice nemel, avsak to mi nijak nevadilo. Jen jsem se tam kratce prosel a srovnaval, jestli je more krasnejsi v Haife nebo v Doksech na Ceskolipsku. Kdyz jsem chtel pokracovat v ceste dale smerem Caesarea, zjistil jsem, ze nemohu najet na dalnici v miste, kde jsem ji opustil, protoze je to jednosmerka a myskovani nepripadalo v uvahu. Musel jsem se po takove minisilnicce vratit vice k mestu. Pak uz zbyvalo jen najit najezd na dalnici. Hledal jsem tedy smerniky smerem na Tel Aviv. Asi po patnactitisicim otoceni, jsem se tedy ocitl na silnici vedouci do Tel Avivu. Kdyz se ale nahle ze ctyr pruhu scvrkla jen do dvou, zacal jsem citit duvodne podezreni, ze to neni ta dalnice, po ktere jsem do Haify prijel. Protoze jsem vedel, ze moje umanutost s nazvem Caesarea lezi na dlanici cislo dva, nemohl jsem logicky jet po ctyrce. To da rozum, ne? Patnactitisiciprvni otoceni bylo nevyhnutelne a po par minutach jeste patnacnitisicidruhe. To bylo kdyz se konecne dvojka spojila se ctyrkou a sikovne umistene semafory dovolily bezpecny manevr. Pak uz jsem tedy konecne vyrazil po spravne silnici, resp. dalnici, do Caesarey. Jakmile jsem dorazil na misto a vystoupil z auta, ihned jsem zamiril ke stanku se suvenyry a pohledy. Zatrapene, zase zadne postovni znamky. Zjistujic, ze znamky jsou opravdu nedostatkove zbozi, zakoupil jsem vstupenku do antickeho divadla a prilehlych dalsich archeologickych nalezist, kde jsem se chvili toulal.
Caesarea. Zatisitcko s plotem a torzem sochy a sloupu
Areal je to vskutku rozsahly. Trvalo mi to rozhodne vice nez hodinu, mozna necokolem dvou hodin, nez jsem se vratil k mistu, kde jsem hodlal areal opustit a na parkovisti opet osedlat mou notne zaprasenou Mazdu 3. Jake vsak bylo moje prekvapeni, kdyz jsem u brany vedouci ven z arealu konstatoval, ze je zamcena na retez. Hnedle mi zacaly davat smysl dotazy nekolika dalsich lidi, ktere jsem mijel a ti se me opakovane ptali, jestli nevim, kde je tu druhy vychod. Jelikoz na prekonavani 3 metroveho plotu jsem nemel moc naladu, radeji jsem si onen vychod, ktery zavira pozdeji, nasel a prosel jsem jim jako civilizovany evropan. Pak uz jsem sel primo k autu a odjel zpet do Herzeliye do hotelu. Vecer jsem pak den zakoncil veceri, na Izraelske pomery naprosto nevidanou. Dal jsem si totiz v cinske restauraci nudle s veprovym. Pri jidle jsem si uvedomil, ze uz jsem v Izrali nezdrave dlouho. Citil jsem totiz zvlastni pocit, ze delam neco spatneho, kdyz jim veprove a navic o sabatu. (Jiz totiz bylo po setmeni).