Izraelsky vikend ve dvou (cast 3.)

Na nedeli jsme si naplanovali navstevu Jeruzalema s tim, ze vyjde-li cas, tak i krapnikove jeskyne Avshalom kousek od mestecka s nazvem Beit Shemesh. Vzhledem k tomu, ze co do poctu kilometru nebyla nedele tolik narocna jako predchozi den, vyrazili jsme na snidani trochu pozdeji, abychom nedojeli do svateho mesta prilis brzy. Jeste cestou po dalnici jsme se vsak operativne rozhodli plan upravit a nejprve jsme zamirili do hor najit onu jeskyni. Ze zacatku slo vse hladce a smerove cedule nas vicemene pohodlne navadely. Jenze, cim vic jsme se blizili k cili, tim horsi byl system znaceni. Proste a jednoduse jsme zase lehce zakufrovali, coz melo za nasledek, ze jsme nakonec jeskyni krapnikovou Avshalom nenasli. Co je ovsem zvlastni, ze na stejnem miste, kde jsme tuto prirodni rezervaci ocekavali, jsme nahle objevili jeskyni s nazvem Soreq. Nejprve jsme si rikali, ze to tedy nevadi, ze jsme dojeli nekam jinam, ale az pri psani tohoto clanku jsem zjistil, ze jeskyne Avshalom a Soreq je jedno a totez. Samozrejme, podezreni jsme pojali s Radulkou okamzite. Na misto jsme dorazili tesne po zacatku prohlidky, takze jsme byli nuceni pockat dalsi pulhodinu. V teto volne pulhodine jsme si procitali informativni plakaty a letaky o jeskyni a prilehle prirode v hebrejstine, takze jsme z toho meli veliky uzitek. Take jsme se dusevne pripravovali na to, jaka bude v jeskyni zima, a proto jsme se kvuli rozproudeni krve venovali ruznym cvicenim, drepum a jinym prostocvikum. K nasemu nemalemu prekvapeni bylo nakonec uvnitr velice teplo a drkotani zuby se rozhodne nekonalo. Krasnych, celorocne konstantnich, 22 stupnu jsme si uzivali s odlozenymi svrsky, jinak bychom pri odchodu byli zpoceni az na krapnik.
Fotici pauza v jeskyni Soreq
Velkou skodou pro nas byl fakt, ze se v jeskyni nesmelo fotit. Porizovat snimky se zde smi jen v patek, protoze to tu stejne neprovadi zadny pruvodce. Jak to ovsem resi s tim, aby jim o vikendu nikdo nelamal a nezmoulal a nezuzlal krapniky, to nevime. To co vime, je to, ze ke konci prohlidky se nas pruvodci asi zzelelo a poridit par fotecek nam bylo dovoleno. Sice jsme tam fotili bezostysne skoro po celou dobu, ale svoleni jsme s povdekem privitali. Preci jen, bez blesku to neni ono. Po prohlidce jsme se tedy vydali smer Jeruzalem. V blahove nadeji, ze nejkratsi cesta muze byt i nejrychlejsi jsme se vydali do Jeruzalema po silnici Ein Karen-Bar Giora. Bohuzel jsme do mesta pronikli z uplne jine strany, a tak neni divu, ze nas naprosto neznacene ulicky pohltily. Nedaleko Sionske brany, vedouci do Stareho mesta jsme zaparkovali az kolem treti hodiny odpoledne. Bloudili jsme sice celkem neprijemne a doupousteli se houfne dopravnich prestupku, ale ne zase tak dlouho, jelikoz je nutno podotknout, ze z jeskyne jsme vyrazili az pred jednou hodinou odpoledne. Navic nam v nedeli zrovna moc nepralo pocasi. Bylo dost destivo a zima. Teplota neprevysovala deset stupnu, coz celkem urcovalo, ze navsteva Jeruzalema bude toho dne spise minimalisticka. Prestoze jsme v ulickach Stareho mesta malinko bloudili, Zed narku jsme nasli pomerne bez problemu. Ja i Radulka jsme si zasli pro jistotu opet vyslovit sva prani a popostrcit tak splneni nasich snu. Bohuzel jsme museli jit oddelene, jelikoz muzum a zenam jsou vyhrazeny oddelene casti. Asi proto, aby po sobe verici pri modlitbach prilis nepokukovali a hrisne myslenky je tak neodvadely od toho, kvuli cemu tam prisli. Pomerne me prekvapilo, ze vsechny zeny, vcetne Radulky, musely po rozhovoru s Bohem od zdi couvat, a to az k vychodu. Skoda, ze nevim, jaky je presne duvod. Pote jsme se chteli zajit podivat na Skalni dom. Od me minule navstevy jsem si myslel, ze to bude tutovka. Nebyl patek, kdy je mesita a okoli pristupna jen muslimum, tak jsem se domnival, ze bude vse hladke. Nicmene, ani tentokrat nam nebylo prano a dovnitr nas vojaci nevpustili. Celkem by me zajimalo, jak na nas mohlo byt poznat, ze nejsme muslimove. Divne. A ja se zrovna tak snazil. Misto toho jsme se rozhodli, ze se na mesitu ze zlatou kupoli podivame alespon ze skoro ptaci perspektivy, z hradeb. Vydali jsme se tedy ve smeru sipek „Prochazka po hradbach“, v nadeji, ze mesitu a Stare mesto uvidime aspon castecne shora. Bohuzel ani na hradby jsme se nedostali, protoze cimburi bylo oplocene a vsechny vchody zamcene. Dalsi pokusy videt Skalni dom v cele sve krase jsme oba jiz vzdali a vydali se ven z ulicek Stareho mesta na arabsky hrbitov, odkud jsme meli aspon vyhled na Olivovou horu a jeji kostely, hrbitovy a zahrady.
Kochame se vyhledem z arabskeho hrbitova
Jelikoz nase boty jiz nejevily naprosto zadne zamky suchosti a komfortu, rozhodli jsme se, ze se vydame pomalu smerem k autu a cestou snad objevime nejakou prijatelnou restauraci, kde by zakoupene jidlo pohladilo nase prazdne zaludky. Vse nakonec ovsem dopadlo tak, ze drive nez jsme si stacili zvolit provozovnu, tak jsme dosli k autu. Nasedli jsme tedy dovnitr a rozjeli se k domovu. Par kilometru za mestem jsme jeste odbocili do tamejsiho obchodniho centra, kde jsme si v cinske restauraci koupili veceri v podobe pravych nefalsovanych koser cinskych nudli.