Treti Izraelska runda

Po pouhem tydnu v Cechach jsem se opet vydal do Izraele. Ne ze by se mi tu tak libilo, ale nejak nemam momentalne na vybranou. Me presvedcovaci schopnosti asi nejsou tak vysoke, takze se mi nepodarilo presvedcit odpovedne osoby v praci, ze doma zkratka potrebuju byt dele. Cely tyden jsem mel neustale pusu od medu od neustaleho presvedcovani, jak mozna nebude treba zase nekam letet, a ze pokud ano, tak jen na kratsi dobu a uz naposledy. Nevim, jestli jsem prilis naivni, ale te druhe a treti casti predchozi vety stale verim. To ze budu moci v Praze stravit vicero dni bylo stale celkem pravdepodobne, a to i proto, ze jsem pomerne dost dlouho nemel potvrzenu letenku. Nakonec jsem se vsak ocitl na waitlistu a nakonec prisla i letenka. Kupodivu do bussiness tridy, takze jsem byl celkem zvedav, jak se CSA na nocnim letu do Tel Avivu pochlapi. Vzhledem k tomu, ze Amdocs na letenkach na oko setri, neni moc bezne dostat letenku do bussiness, pokud neni pribuzny alespon s vicepresidentem:-) Kdyz jsem si tedy v sobotu vecer pysne vykracoval po letisti a smeroval poprve v zivote do salonku, citil jsem se tak povznesene, temer jako slechtic. No dobre, citil jsem se uplne normalne, ale chtel jsem aby to vyznelo lip. Ne, ze bych po pitce o samote a zadarmo na letisti touzil, spise jsem byl tak nejak zvedavy, jak to tam vypada. Radost z vyjimecnosti vsak netrvala prilis dlouho. Po par minutach se totiz k vedlejsimu stolecku pribatolil Pavel a me tim tak vzal muj nove ziskany pocit vyznamnosti pro firmu, kdyz ani muj momentalni sef=Jirka nema tuto vysadu. Razem jsem si uvedomil, ze to tedy asi nebude tim, ze jsem uplne nejlepsi, ale tim, ze jsem si zarizoval let pozdeji nez ostatni a v letadle uz jinde nebylo misto. No ale na druhou stranu, jsem aspon nemel dostatek casu a prostoru na to, abych zpychl a stal se tak nesnesitelne nafoukanym.
Po nastupu do letadla jsem se tedy uvelebil v prvni rade a cekal na start rozmazlovaciho maratonu od palubniho personalu. Sluzby vsak prichazely pozvolna a nenapadne. Nejsprve sklenicka dzusu a slane mandle. Mandle jsem nakonec ani neochutnal, protoze nejprve jsem na ne nemel chut a posleze mi zapadly nekam za sedadlo a uz jsem nemel dost sil je nekde lovit. Navic stejne mou pozornozt upoutal starsi pan, ktery se posadil do rady za mnou, prestoze nemel odpovidajici letenku. Jeho pohnutky byly ponekud zvlastni. Podle utrzku rozhovoru mezi nim a letuskami mi vyplynulo nasledujici. Zamerne rikam vyplynulo, protoze s naprostou jistotou to nevim, jelikoz poslouchat cizi rozhovory je vec, ktera je mi naprosto, ale naprosto cizi. Zkratka tomuto panovi zasedla misto matka od malych deti, jelikoz je neznama loterie oddelila od sebe. Ona pani si byla naprosto zrejme opasana presvedcenim, ze pokud se rodina rozdeli, z jejich deti vyrostou naprosto asocialni stvury, procez je nesmi ani na okamzik opustit. To vsak bylo v prikrem rozporu s predstavami onoho starsiho pana, protoze on si svou letenku preci koupil jiz pred mesicem a na svem jednine moznem sedadle 7C zkratka trva. Letusky se mu snazily zprostredkovat nejakou prijatelnou vymenu, ale zamilovana sedmicka-cecko, je zkratka sedmicka-cecko a s tim se holt neda uz asi nic delat. Nakonec se vsak situace nejak vyresila, protoze pan se nejdrive uvolil opustit misto v bussiness class a posleze byl nekam usazen. Jestli to bylo ovsem za prispeni jedne dobre mirene rany do spanku, to nevim, vim jen to, ze jsme nakonec mohli odstartovat a taky jsme odstartovali. Po teto epizode jsem tedy konecne mohl opet vsemi smysly vnimat zazitky z prvni tridy. Jako v restauraci jsem si mohl vybrat ze dvou chodu, avsak nanestesti jsem zvolil chybne, jelikoz mam zasadni nedostatky v kulinarske terminologii. Rozpoznal jsem sice, ze halibut je ryba, na kterou mam chut, nicmene jsem jiz nevedel, ze bude podavana s takovou divnou omackou, ktera silne pripomina leco, coz mi tedy ale opravdu dost vadilo. Fuj. Musel jsem tedy ryby pred kazdym soustem radne vydezinfikovat, aby na me neskocilo neco rajcatovejsiho. Ze ja si radeji nedal to kure plnene susenymi merunkami. To by byla jinaci basta. Po jidle jsem se rozhodl oddavat spanku, ale moc mi to neslo, jelikoz letuska porad chodila kolem nas a vnucovala nam neco k piti. Vodu, dzus, caj, sekt, vino. Tak jsem si tedy dal trochu toho dzusu a rozhodl se trochu prozkoumat jeden z darku, ktery prinalezel k memu mistu v letadle. Dostali jsme tasticku s kosmetikou od Dermacolu, protoze jeleni luj jsem musel odbavit do kufru, ponevadz mam porad neodbytny pocit, ze se jedna o nebezpecnou substanci nebo gel, ktera nesmi byt v prirucnim zavazadle. Druhym darkem byla nocni sada, coz byla docela psina. Zpetne lituju, ze jsem si tuto kovovou krabicku nevzal sebou, protoze protiskluzove nocni ponozky, klapky na oci, spunty do usi a jine uzitecne pomucky s logem CSA se jen tak nevidi. Skoda, priste az se mi zase postesti letet vyssi tridou, tak to tam urcite nenecham. Jak se let opet dostaval do beznych koleji, chudych na neobvyklosti, usnul jsem. Poprve mi byla v letadle docela kosa, takze jsem si poprve vybalil i deku. Aspon jsem nevycnival s prumeru, protoze nekteri dalsi bussiness pasazeri taky stali za to. Pani s anginou, co do sebe neustale rvala neo-angin a zvedala nohy do vzhuchu a chodila na zachod zvracet, pan Peder Pedersen z Danska, co se za letu bal a tekla mu asi krev z nosu a tehotna pani, co ji neustale neco stvalo a minimalne trikrat za dobu letu stewardce rikala, ze se kvuli tomu posere (nevim kvuli cemu). Takze vlastne ja, zabaleny az po usi do deky jsem vypadal uplne normalne. Dokonce jsem byl na sebe docela pysny, ze jsem nepropasl ani rozdavani onech magickych formulariku a vyplnil jsem ho. Vlastne byl skoro cely let docela idylka. Umyslne rikam "skoro", protoze konec stal docela za to. VLeteli jsme do bourky a hazelo to s nama celkem solidne. Nejvetsi skok se konal zrovna ve chvili, kdyz se pani Neo-angin vracela z toalety, kde pravdepodobne ulevila svemu zaludku. Jak se tak vraci, hodilo to s nami, ze tahle mani lehce vzala hlavou o bok skrinky na kabaty a vzapeti malem skocila Pavlovi do klina, prestoze to byla jeste docela dalka. Rekl bych ze toto male smyknuti probudilo asi vsechny, co se snazili do te doby spat, takze jsme si mohli krasne prohlizet jak proletame docela kvalitnim bleskovistem. Vitr s nami delal neustale hou, hou, takze jsem si celkem intenzivne pral byt co nejrychleji na zemi. Nicmene, zase jsem to s tim pranim moc neprehanel, abychom se nedotkli zeme zase az nepredpokladane brzo. Nakonec jsme vsak preci jen uspesne pristali. Na letisti jsme prosli obvyklymi kontrolami. Ja jsem si oproti svym predchozim Izraelskym navstevam zazadal o vlastni auto, a tak me prvni kroky vedly do pujcovny. Zde jsem nafasoval fungl novou Mazdu 3 s automatickou prevodovkou, takze pristi dva tydny budu vesele zapominat radit. Jeste cestou na parkoviste u letiste jsem zjistil, ze memu kufru neni moc dobre. Onemocnel totiz zakernou chorobou, protoze mu z vycerpani upadlo kolecko i s kusem podvozku. Takze se CSA ma na co tesit, az mi budou kufr bud opravovat nebo vymenovat. Jako posledni zalezitost, ktera jakz tak stoji za zminku byla asi padesatimetrova cesta z hoteloveho parkoviste do hotelu. Jak jsem jiz rikal, zaver cesty byl ve znameni bourky a blesku. Sice vubec neprselo a bylo sucho, presto to nelze vynechat. Jak tak za sebou tahnu jednokoleckovy kufr, najednou se nebe na okamzik rozzari od blesku. Hrom vsak na sebe nenechava dlouho cekat a v ten samy okamzik se ozve taky. Navic ze zeme asi tak 5 metru ode me vyskoci z krovi u zdi hotelu chomac jisker a vydatne srsi. Asi tam ustil do zeme hromosvod a blesk uhodil bud ho hotelu nebo nekde hodne blizko. Radeji jsem tedy pridal do kroku, abych byl jiz vevnitr, aby se nenasel nejaky dalsi blesk, byt treba mensi, ktery by mi prastil do kufru a spekl mi tak kartacek na zuby s kosili do jednoho oharku. Nastesti se tak nestalo a ja se tak po treti ve stejnem hotelu prihlasil pod novou variantou sveho jmena. Jen pro zajimavost:

1. Ganja


2. Ganaj


3. Ganj

Fakt to nechapu, takove krasne a snadno zapamatovatelne jmeno a nekomu to dela takove problemy.