Londyn den 3.

Ctvrtek, muj 3. den v Londyne se nese v podobnem duchu jako vcerejsek. Oproti Cecham jsem mel naplanovano oslavit statni svatek praci, a proto jsem tak trochu zalitoval, ze neni spise 1. kvetna, aby bylo vse stylove. Snidani jsem vyzkousel pro zmenu v anglickem duchu, tj, slanina, vejce,... Fazole jsem sice vynechal, ale nahradil jsem je grilovanymi frankfurtskymi parecky. Asi budu brzy pekne rozmazleny, alespon co se tyce snidane. Na druhou stranu, obedy a vecere pro zmenu zase odflaknu. Ty se pravidelne nesou v duchu hesla Fast-Foody znicte si zdravi jiz dnes:-) V otazce Indie/Londyn/Praha stale neni jasno, nicmene po dnesnich rannich rozhovorech, vetsinou bilateralnich, vyjimecne trilateralnich je momentalne nejpravdepodobnejsi varianta Londyn. Hned po ni je v tesnem zavesu Pune v Indii, pak dlouho dlouho nic a nakonec Praha. Dle nekterych lidi je Praha temer neprijatelne reseni, ale kdo vi... Nikdy nikomu never. Zkratka nezbyva nic jineho nez se nechat prekvapit.
Po obede to uz uz vypadalo, ze zacnu konat nejakou smysluplnou praci. Prikyvl jsem na navrh, ze bych mohl zatim pusobit primo u BT v ramci ongoing podpory. V doprovodu indickeho kolegy, o nemz jsem si puvedne myslel, ze to bude kolegyne (zvlastni je, jak silne zakoreneny vliv ma koncovka “a” ve krestnim jmene:-) )jsme vyrazili pesky smerem stanice metra Blackfirars, pobliz ni ma BT jednu ze svych sidel. Hned u vchodu me zaujala bezpecnostni opatreni, ktera tam praktikuji, prestoze bylo vse predem domluveno, ostraha byla velice neduveriva a zdrahala se nam povolit vstup. Nakonec jsme si vse vyjasnili a tak jsem smel projit zarizenim, jenz vypadalo jako zvetsenina krajece na vajicka, takze jsem mel prirozene obavu, zda neskoncim jako mls na nejakem kanibalskem vecirku. Nic me nerozkrajelo, a tak jsme smele vykrocili do vytahu:-) Pote co jsme absolvovali pruchod slozitou spleti chodeb, dorazili jsme na me budouci pracoviste. Nebo jsem si to alespon myslel. Po zprovozneni meho pracovniho prostredi vyslo najevo, ze memu “skoliteli” zatajili, ze jsem jeste uplne zeleny novacek, ktery do jeho navratu do Indie pristi tyden neni schopen se na danem miste zaucit, konat dobro, pomahat slabsim, zachranovat tonouci ani nic podobneho.Vzhledem ke specifikum prostredi jsme po kratke vymene nazoru nakonec usoudili, ze takhle by to dal neslo a basta. Zacal jsem byt jiz ponekud rozvrkoceny a zacala na me padat takova sediva oskliva chmura. Byl jsem odvelen zpet na Farringdon, kde jsem byl opet zazasoben dokumentaci a tim jsem mel do konce pracovniho dne cim se zabyvat.
Po praci jsem se jal resit jiny problem, tentokrat postovni znamky. Clovek by rekl, ze se takova vec da sehnat na kazdem rohu, ale chyba lavky. Musite primo na postu. Nekolik malo trafik sice meli znamky, ale jen pro korespondenci uvnitr UK a o cene znamek do zbytku Evropy nemeli ani tuseni. S tim bohuzel dobrodruzstvi neskoncilo. Clovek by si rekl, post je vsude celkem dost, ale kdyz oni vsude zaviraji v sest. Jak to ma jeden stihnout? Jeste ze v Britanii maji celkem obchodniho ducha a tak spousta supermarketu je zaroven i posta a jak je znamo, supermarkety zaviraji pozdeji. Na jeden takovy postovni obchod jsem narazil, a prestoze posta byla jiz zavrena, sofistikovany pokladnik u oddeleni susenek projevil sveho obchodniho ducha a potrebne mnozstvi znamek mi prodal. Srdce mi zaplesalo a potesen jsem obtezkan znamkami zamiril koupit si veceri.
Na vecericku z KFC, na tu budu taky chvili vzpominat:-) Odnesl jsem si ji do hotelu, abych mohl u nezdraveho jidla navic nezdrave lezet. Jim si takhle v pololeze sveho oblibeneo Twistera bez rajcat a uzivam si pohodu, Futuramu a Simpsonovy na SkyOne. Jejda, uplne jsem zapomnel na hranolky. Hmatnu tedy po hranolkach a v tom se spusti neprijemny jecak pozarniho alarmu. Zvuk prehlusi vse krome zvuku, jak se vsude na chodbe zabuchuji protipozarni dvere. Trochu rozladen se tedy obouvam a jdu se podivat na chodbu, co na to ostatni. Nic se nedeje, nehori a po chvilce alarm uticha. Rikam si, ze asi nekdo podlehl touze dat si cigaretu a zakouril si primo pod detektorem. Vratil jsem se tedy na pokoj a pokracoval ve sledovani televize. Opet jsem si vzpomnel na hranolky. Jakmile jsem spolknul prvni sousto, znovu se rozezvucel alarm. Tentokrat jsem zameril svou pozornost uplne jinym smerem. Ze by za to mohly moje hranolky?:-))) Kdyz jsem opet zkontroloval okoli na pritomnost podezrelych jevu, hasicu ci v panice utikajicich lidi a nic z toho nezpozoroval, opet jsem se vratil do pokoje. V duchu jsem se uklidnoval myslenkou, ze 16. patro neni zas az tak vysoko a s umne uvazanym prosteradlem by se dalo pohodlne doplachtit az na ulici:-)) Nicmene z teto zkusenosti mi plyne jeden ponekud sokujici zaver. Vite, proc v hotelech a jinych verejnych budovach uhori vzdy tolik lidi? Protoze tomu nikdo neveri, ze opravdu hori! Treti hranolkovy pokus mi uz nastesti vysel bez vyrusovani a tak jsem se nasycen mohl vydat poprve na vecerni pruzkum okoli. Podtitul meho pruzkumu nesl nazev: Hledani postovni schranky. Na prochazku jsem si nemohl vybrat lepsi prilezitost, protoze zrovna docela prselo a tak jsem se vyzbrojil i destnikem. Prosel jsem se jen v sirsim okoli mezi stanicemi King’s Cross a Euston. Kupodivu jsem nenasel jedinou postovni schranku. Tedy jednu ano, ale ta nebyla bohuzel v provozu. Tedy alespon tak na me pusobila. Jsem totiz od malicka toho nazoru, ze postovni schranky omotane vsude po svem obvodu zlutocernou lepici paskou v provozu nebyvaji a tudiz sverovat jim postu k odeslani by mohlo byt znacne nezodpovedne. Vecer jsem se tedy vratil do hotelu v podstate s neporizenou, ale zase jsem se aspon trochu vyvetral.

Londyn den 2.

Stredu jsem zahajil vydatnou snidani. Svedsky stul je svedky stul. Nevrhl jsem se sice na jidlo jako sarance, ale musim rict, ze si clovek dopreje vice nez za normalnich okolnosti doma. Po prichodu do prace jsem zjistil, ze vsechny dokumenty z predchoziho dne uz mam precteny nejmene trikrat a ze uz ani cteni mezi radky neprinasi zadne nove informace. Zaurgoval jsem tedy svuj pozadavek na PC a kupodivu jsem byl vyslysen a dostal se mi do sparu notebook. Sice trochu obstarozni a bez adapteru do zasuvky, ale plne funkcni. Nastesti jsem pod svym stolem jeden adapter objevil, takze jsem nebyl nijak limitovan. K memu prekvapeni jsem zjistil, ze moje American Express karta bude mit trochu zpozdeni, takze jsem zatim odkazan na vlastni zdroje. Je videt, ze nejen nasi urednici si sedi obcas na vedeni. Behem dne uz jsem se zacinal trochu vic nudit, tak jsem lehce prepnul do rezimu "rectal alpinist":-) a poptal se po nejakem smysluplnem ukolu. Zacalo vsak vyplouvat na povrch, ze pro me zatim nemaji vhodou napln, protoze jsem v Amdocs prilis novy a nemam za sebou zatim zakladni skoleni. Blizsi informace mi byly prislibeny behem dne po meetingu, ktereho jsem se take ucastnil. Odpoledne po prezentaci to ovsem zacalo vypadat pro zmenu uplne stejne. Vykrystalizovaly 3 varianty, jak nastalou situaci resit.

1. Situace se sama stabilizuje


2. Pojedu do Indie mezi ostatni vyvojare


3. Pojedu zpet do Prahy

Ackoliv nevidim nikomu do hlavy, podle indicii, kterych se mi dostalo mi paradoxne pripada nejpravdepodobnejsi prave ta Indie. Uvime, jak to dopadne. Mozna bude brzo novy vylet...

Londyn den 1.

V utery rano me Rada odvezla na letiste a tim zacala ma cesta. Hned u checkIn-u jsem trochu pozdrzel frontu, protoze jsem jako cerstve zaregistrovany uzivatel sluzeb OKPlus chtel rychle zacit sbirat mile a jako kazdy jiny novacek jsem to docela prozival:-) Asi prave kvuli tomu jsem nemohl rychle najit sve clenske cislo, protoze karta mi samozrejme jeste domu neprisla, a tak jsem byl mozna nekolikrat zastrelen pohledem od ostatnich lidi stojicich za mnou. Nicmene povedlo se, prvni mile uz jsou na mem uctu:-) Dalsi prekvapeni na me cekalo pri bezpecnostni procedure pred vstupem do letadla. Oproti mym predchozim dovolenkovym letum byl tento nejprisneji kontrolovan. Nejvice me potrapil fakt, ze pred pruchodem detekcnim ramem jsem musel krome vsech bezne odkladanych kovovych veci odlozit i pasek, coz pro me i pro okolo stojici lidi bylo trochu byl trochu zazitek. Ja, jakozto nejhubenejsi osoba v tu chvili na letisti pasek kolem kalhot opravdu potrebuji. Obzvlast kolem tech, ktere jsem mel zrovna na sobe. Jakmile pasek prestal byt sviran poslednim kalhotovym poutkem, daly se me nestastne kalhoty na cestu iniciovanou jasnym gravitacnim impulsem. Nastesti jsem tuto zalezitost ocekaval, a tak jsem je hbite pravickou v padu zachytil a nepustil. Ponekud komickym zpusobem jsem prosel ramem a hladove se sapal po vyjezdu z rentgenu, abych svuj odev opet poradne na svem nebohem tele fixoval:-) Ostraha si toho bud musela vsimnout a byla velice skodoliba, ponevadz operator rentgenu si dal s prohlizenim meho batuzku a ostatnich veci vcetne pasku poradne zalezet. Aby me poradne nechal vycukat, vyjel me veci z rentgenu ven, ale pak si to rozmyslel a zasoupnul mi je zase zpatky a jeste jednou zrevidoval. Asi ho zaujal smotek kabelu, ktere byly videt na monitoru. Holt sluchatka od iPodu vypadaji asi tajemne. Nastesti hrebiky, srouby ani modelinu sebou bezne nevozim, a tak mi nakonec veci a hlavne pasek vratili:-) Cesta probihala pak uz bez problemu. V Lidovych novinach se ten den psalo o terorismu primo ci neprimo jen ve trech clancich, takze jsem se ani nebal:-) a kratce po osme se v Londyne na Stanstedu usmal na zrzavou pasovou kontrolu. Prvni setkani s britskymi taxiky take probehlo hladce, takze temer nema smysl se o tom sireji zminovat. Cekal jsem na nej pouhych 45 minut nez mi ho pristavili a stal me, resp. firmu jen 91 liber. Lidova cena, ze? V hlave jsem si vydefinoval nekolik malych pravidel.

1. nesednout si ze zvyku dopredu na pravou stranu, aby se ridic nedivil, ze chci ridit jeho auto


2. nesednou si ani dopredu na levou stranu, abych cestou reflexivne nebrzdil


3. povznest se nad to a nevzrusovat se tim, ze pojedeme v protismeru

Podle vsech tri pravidel jsem se dokonce i uspesne ridil, a tak jsem se kolem pul jedenacte ocitl pred hotelem. Pokoj jsem mel nastesti jiz pripraven, a tak jsem si v 16. (nejvyssim) patre na pokoji nechal kufr, kratce se pokochal vyhledem a vydal se smerem office. Pro tu prilezitost jsem vytahl z batuzku vytisenou google mapu s trasou. Ve ctvrt na dvanact jsem byl v Londynske pobocce Amdocs jako na koni. Tam jsem absolvoval obvykle predstavovaci kolecko a po chvilce prostoje jsem obdrzel spoustu papirove dokumentace k precteni. Pocitac mi zatim nebyl pridelen, tak me aspon nic nemohlo rozptylovat.:-)
Cteni mi vydrzelo az do vecera, kdy jsem si uvedomil, ze uz solidne silham hlady. Cestou zpet do hotelu jsem se tedy stavil pozdravit kluky a holky v Burger Kingu. V hotelu jsem pak pak jako spravny zacatecnik objevoval taje a netaje hoteloveho pokoje. Nejvic srandy jsem si uzil s multifuncni televizi. Jedna z prvnich veci, ktere jsem se rozhodl vyzkouset, byla funkce buzeni. Predstavoval jsem si neco ve smyslu takovem, ze v dany cas se televize zapne a zacne bud hrat nebo pipat. K memu prekvapeni se vsak televize vubec nezapla, ale v dany cas mi zacal zvonit telefon. Vzhledem k tomu, ze bylo osm vecer, tak to bylo ponekud rozpacite, kdyz se na druhe strane aparatu ozval hlas, jestli jsem si pral vzbudit. No co, chybami se clovek uci. Dalsi veci, kterou jsem okusil je brouzdani pres TV. Sluzba celkem zajimava, ale prestoze teoreticky nabizi surfovani primo z postele, jeji privetivost je nic moc. Rozliseni je cca 20-30 bodu na palec, takze i pri notnem zoomovani vsechna pismena pripominaji spise rozplacnuteho komara nez znaky latinske abcedy, jak ji bezne zname. Navic bylo pripojeni realizovano jako X terminal s odpovidajicim browserem, ktery bezi pod X, takze o komfortnim brouzdani po strankach optimalizovanych pro IE si muze clovek nechat jen zdat. Nakonec jsem sice, nejake ty maily z webu poslal, ale presto mi cena 5 liber za hodinu prijde za takovou sluzbu celkem dost. Jeste ze se cas odecita za opravdu straveny cas a ne za zapocatou hodinu, takze si mozna jeste nekdy surfnu.

Londyn - den "nula"

Se zacatkem skolniho roku 2006/2007 jsem zmenil praci. Po 47 mesicich v Hypotecni bance me jista agentura vytahla z tepleho klidneho mistecka a vhodila do novych neprobadanych vod ceske pobocky Amdocs. Kdyz jsem se rozhodoval o zmene chlebodarce, ocekaval jsem (a bylo mi to tak i nacrtnuto), ze prechod do velkeho sveta :-) bude mit asi nasledujici harmonogram:

• Samostudium a vstrebavani noveho prostreni, radove nekolik malo dni.


• Skoleni v Izraeli 4-5 tydnu


• Lehce ochranny novackovsky rezim v ramci projektu


• Ostry rozjezd

Po nekolika malo "pracovnich" dnech v ramci 1. vyse jmenovane odrazky nastal trosilinku zlom:-), kterou lze strucne popsat nekolika slovy. Mejme seznam po sobe jdoucich kroku, viz vyse. Novy seznam vytvorime takto: Z puvodniho seznamu vytvorime novy odstranenim 2. a 3. odrazky. Zkratka zitra, tj. 26.9. odletam na cca 3 tydny do Londyna podporovat novy projekt. Mozna jsem z predchozi firmy jeste trochu zdrevenely, ale musim priznat, ze jsem byl ponekud prekvapen z toho, ze v patek pred obedem jsem jeste o nicem nemel ani poneti a o 2 hodiny pozdeji si jiz zarizoval letenku a hotel na 3-tydenni turne s odletem prespristi pracovni den. Jeste ze klukum a holkam v Izraeli konci pracovni tyden drive nez nam, jinak bych byval letel jiz o den drive.

Nuze, uvidime co me v nejblizsich dnech ceka, snad se najde chvilka na to abych nejak formalizoval/zapsal sve zazitky.

Dohanim zpozdeni

Uz to neni sice takova zhava novinka, jako pred nekolika malo roky, ale nejak jsem ucitil potrebu taky mit svuj maly blogik. Uvidime, co z toho nakonec vzejde a jestli to bude k necemu dobre...Tak zatim