Prvni kontakt s letosnim snehem

O prodlouzenem vikendu 17.-19.11. jsme si s Radou zajeli do Krkonos okostovat prvni snih letosni zimni sezony. Popadli jsme snowboard a lyze a zajeli si na par dni do Krkonos, abychom si zaradili v Janskych Laznich, zatim jedinem miste v Cechach, kde se da lyzovat. Ubytovali jsme se v penzionu u Velke Upy, jelikoz jsme na posledni chvili nemohli sehnat lepsi ubytovani blize sjezdovky. Cena za denni lyzovacku byla prijemna, pouhych 250 Kc na osobu. Delka zprovoznene sjezdovky sice uz byla kvuli teplu horsi, ale nas to nijak nerozhazelo. (Otevreny usek byl cca 300-400 metru horniho useku sjezdovky Andel) Nekonaly se zadne fronty na vlek, takze jsme si zajezdili do sytosti.
Protoze snih kvuli teplote nepatril mezi nejkvalitnejsi, bylo znat, ze ho behem dne vydatne ubylo. Proto jsme se rozhodli, ze v sobotu i v nedeli pujdeme radeji na pesi vylet. V sobotu jsme si dali Snezku a v nedeli okruh okolo Cerne Hory.
Ubytovani v penzionu se ukazalo take jako stastna volba, jelikoz byl vybaven bezvadnou virivkou, kterou jsme v patek i v sobotu museli poradne vyzkouset. V sobotu do penzionu navic dorazila jista celebrita, takze jsme se citili malem jako v Hollywoodu. No, spise jak na Barrandove.

Kosher cesta zpet

8. listopdu kratce po pulnoci zacala ma cesta zpet. Nas oblibeny cestovni agent Dotan se nam jiz definitivne a neskryte zacal mstit, takze nas jeho udery ani neprekvapovaly. Prvnim byl samozrejme cas odletu 4:10 rano z Larnacy. Museli jsme si kvuli tomu pekne privstat, protoze to neni uplne nejbliz. Dalsi Dotanovou libustkou bylo, ze nam nedal zadne letenky a usporadal s nami neco, ne nepodobneho hre na hledani pokladu. Den predem nam do telefonu poradil, ze letenky mame hledat na letisti u prepazky Malev-u. Kdyz jsme dorazili do odletove haly, zjistili jsme, ze zadna takova prepazka tam neni. Zeptali jsme se tedy na informacich, kde bychom mohli pohodit. Rozespala pani nam napul recky prozradila, ze v jiste casti letiste existuje takova docela tajna chodba, na jejimz konci najdeme kancelar agentury 2serve. Jakmile jsme ve zdi objevili tajny spinac a dobehli ke zminovane kancelaricce, usmaly se na nas jen zamcene dvere. Holt v pul treti rano se nikomu pracovat moc nechce. Nastesti ve vedlejsi kancelari pracovala pani Lufthansa, co trpi nespavosti a ta nam po nekolika minutach prozradila, ze Dotan je opravdu vesela kopa, protoze nase letenky mame hledat u jine, mnohem mensi prepazky zpet v odbavovaci hale, kde take sidli agentura 2serve. Opet jsme se dali do rychlochuze, abychom co nejrychleji dospeli zpet do haly a ziskali sve letenky. V hale nas ovsem cekalo dalsi prekvapeni. Vlastne to ani zadne prekvapeni nebylo. Zkratka i alternativni prepazka byla zavrena z duvodu hluboke noci.
Nastesti jsme nepropadli panice a moudre jsem sel predbehl celou frontu cekajici na odbaveni, zda nahodou nevideli prochazet se tri opustene letenky psane na nase jmena. Kupodivu hnedka u prvni prepazky se pani hrde prihlasila a zamavala mi letenkami pred ocima. I tento druhy Dotanuv ukol jsme zdarne vyresili. Vystali jsme si tedy poslusne frontu lidi cekajicich na odbaveni a kratce po treti hodine se postavili do fronty druhe, jelikoz zprisnena bezpecnostni opatreni dorazila i na Kypr. Zahodili jsme vsechny nebezpecne tekutiny a gely, ktere byly v celkovem mnozstvi vyssim nez 100ml a s usmevem se vydali vstric bezpecnostni procedure. Tamni policiste se do toho tedy hnedka po ranu poradne obuli, aby jim neproklouzla ani mys. Neumyslne jsem dokonce vyzkousel jejich bdelost, kdyz jsem si v kapsacich zapomnel dva mobily a samozrejme v detekcnim ramu poradne zapiskal. Byl jsem osahan celkem dukladne, ale na kapsu s telefony se nikdo ani nepodival. Toto ve me vzbudilo myslim opravnene otazky o smysluplnosti tohoto celeho narizeni. Nastesti s nemi zadny terorista necestoval, a tak jsme se kratce po seste hodine ranni ocitli v Budapesti a celi rozlamani cekali na dalsi spoj do Prahy. Kdyz prisel nas cas, presedlali jsme do dalsiho letadla spolecnosti Malev. Sotva jsme se stihli usadit, pribehla k nam ubrecena hlavni letuska a strasne se nam omlouvala, ze pro nas nema dostatecny pocet jidla. Nechapave jsme se na ni podivali, nicmene jsme trochu tusili odkud vitr vane. A taky ze ano! Dotan. Nas agent nam pripravil na zaver nasi cesty bonus v podobe kosher jidla. Na(ne)stesti administrativni chybou na strane spolecnosti Malev bylo na palube kosher jidlo jen v mnozstvi dva z celkove objednaneho tri. Los v podobe vyhry standardniho jidla padl na Keija a tak jsem mel moznost ochutnat vytecny kosher sojovou-mlecnou ryzi, kosher jablecnou presnidavku a kosher chalvu. Vynikajici kosher kureci salat jsem ani neochutnal, protoze na me nepusobil dostatecne kosher, nybrz jako leco. Nechtel jsem pozvracet cele letadlo, takze jsem ho slusne odmitl:-) No a skvele kosher susenky jsem si vzal s sebou domu jako dukaz (misto slibu). Do ted je mam schovane na bezpecnem miste, abych je v chvilich nejtezsich mohl treba ochutnat a snist.
Po priletu do Prahy vsak nebyl vsem prekvapenim konec... Pote, co jsem prosel pasovou kontrolou a pockal si u pasu na svuj kufr s obrazkem masinky a medvidka, cekalo na me dalsi doposud asi nejneprijemnejsi prekvapeni. Kufr mi totiz z utrob letiste vyjel poniceny, vypaceny a roztrzeny. Psychologicky zamecek byl v cudu, nozicka od podvozku smutne a bezvladne visela na zbyvajicim nytu jako otevrena zlomenina a na opacne strane byl vytrzeny zip. Rezignovane jsem zavazadlo sundal z pasu dolu, soucitne ho pohladil a odbelhal se k prepazce pro reklamaci zavazadel. Zde jsme sepsali protokol o poskozeni. Take jsem zbeznym pohledem zkontroloval obsah kufru, ktery byl naprosto zprehazeny. Uff, ulevilo se mi. Vsechny me spinave ponozky byly na svem miste. Na chvili jsem zauvazoval, zda mam nahlasit zmizeni dvou 42-karatovych diamantu a 5 kilogramu ve zlatych cihlickach, ale nakonec jsem usoudil, ze nebudu prehanet a nahlasil jsem jen sadu stribrnych priboru po babicce.:-)
Pote, co jsem vyridil vse okolo zavazadla, odebral jsem se se Svenem a Keijem k parkovisti taxiku, kde jsme si jednoho kluka taxikarskyho objednali. Ze setrvacnosti jsem si chtel sednout dopredu na levou stranu, ale ridicovi to jako moc dobry vtip neprislo a uz uz se mi chystal dat pekny pohlavek.:-) Asi si myslel, ze chci okradat lidi misto nej. Kdyz jsme si to vse vyrikali a ja se mu lehce omluvil, odjeli jsme do Holesovic, cimz nase skoleni na Kypru definitivne skoncilo.

Kypersky listopad

Dalsi tyden bych mohl nazvat mozna titulkem: "Behem me sluzby se nic zvlastniho nestalo". Skoleni probiha dal jako doposud, zadne vyrazne zmeny. Jedine co se meni, a to vyrazne, je pocasi. Nevim sice, kde mila pani Kadeckova sebrala, ze na Kypru sviti slunce cely rok. Ja tedy uz skoro tyden obcas klepu docela peknou kosu a Slunicko vidim akorat v podobe casopisu, spolecne s Materidouskou a Abickem, aby se mi tak nestyskalo po ceskem jazyce. Zima rozevrela svou naruc predevsim tento vikend, tj. 4. a 5.11. Jedine, s cim v tomto clanku souhlasim, je fakt, ze halloumi z grilu trochu vrze pod zuby a ze Cechum, tj. me, chutna afelia. Slusi se podotknout, ze predevsim zlucnikarum musi toto jidlo pripadat jako bozska mana. Tolik omastku po hromade jsem nikdy nevidel, a to jsem afelii ochutnal jiz nejmene trikrat v ruznych podnicich.
Nestalost a nevyzpytatelnost pocasi tim padem ovlivnila i me vikendove plany. O lezeni u vody v plavkach si clovek mohl nechat jenom zdat a tak bylo treba upravit sve plany a predstavy.
V sobotu dopoledne jsem sice se Svenem lehce uvazoval o tom, ze vyzkousime trochu adrenalinovejsi zabavu, a to jizdu na vodnim skutru. Pocasi vsak tomuto zameru moc nepralo. Sven byl sice rozhodnout jit do toho za kazdou cenu, ja jsem vsak ponekud vahal. Stale jsem mel lehky pocit, ze se na mori misty tvori ledove krusty:-) Nakonec jsem nakonec vymekl, protoze jsem si vzpomnel, ze rano jsem spolkl jednu Strepsilsku, abych potlacil lehke boleni v krku. Vsichni jsme se tedy rozprchli do ulic a jen tak bloumali po obchodech a hledali, kde nejlepe by se daly utracet nase libry. Jediny Sven vytrval ve svem predsevzeti, vyzkouset Jet ski a tak si dosel do hotelu pro plavky. Nakonac jsem se vsak dozvedel, ze ani on divokou jizdu neabsolvoval, protoze se pry majitel nakonec zacal udajne vymlouvat, ze je jen sam a ze bezpecnost a ze voda uz je opravdu studena, atd. Svedci na to samozrejme nejsou, takze samozrejme lze i spekulovat, jestli to nahodou nebylo trochu jinak:-).
Ja jsem se vydal do sve oblibene casti mesta, kde jsem se rozhodl konecne najit stare trziste, abych videl, co vsechno se na takovem Kyperskem trhu da poridit. Trh jsem nakonec nasel a pekne jsem se prosel v ulickach mezi stanky. Vzduch byl pekne prosycen rybinou a jeste necim, co podezrele pripominalo zetlelou zeleninu. Cca ve dve hodiny odpoledne jsem jiz mel dost vsech trzist i ulic, neodbytne nabizejicich turistum vcetne me sve zbozi, za superskvele akcni ceny a specialne pro me meli pripraveny unikatni slevy, protoze mam tak sympaticky kukuc. Cestu zpatky jsem se rozhodl okorenit tim, ze jsem se vydal vnitrnimi ulicemi mesta a ne jako obvykle podel more. Koreni bylo obzvlast peprne, protoze se mi konecne podarilo se v Limassolu ztratit. Jednu chvili jsem zalitoval, ze more "neroste" na kopci, aby bylo mezi domy lepe videt. Nicmene vypadek meho orientacniho smyslu netrval dele nez deset minut, a tak jsem se po chvili opet priblizil zase k mori. Vzhledem k tomu, ze muj zaludek zacal hlasit poledne (i kdyz v uplne jinem casovem pasmu), zamiril jsem tedy na jistotu do obchodu pro nejake to piti a bagetu a sel jsem si dat bezdomovecky rychloobed na lavicku na primorskou promenadu. Po jidle jsem si uvedomil, ze neustale pohybuju celisti, a to i presto, ze bageta se jiz davno travila v mem zaludku. Bylo to jasne...dala se do me takova zima, ze jsem drkotal zubama. Vratil jsem se tedy do hotelu a s vyjimkou vecerniho jidla z nej uz nevytahl paty.
V nedeli, 5.11. rano pri snidani jsme se opet sesli temer vsichni zastupci regionu CALA & EMEA. Vzhledem ke stavu pocasi zvitezil navrh, navstivit Social Club v Amdocsu a zlepsit sve vykony v biliaru a stolnim fotbalku. Tato zabava nam vydrzela az do pul treti, kdy jsme se vydali na cestu zpet. Poprve a pravdepodobne i naposledy jsme ji absolvovali celou pesky, bez podpory taxiku. Ceskou jsme se stavili v restauraci Britannia na obed. Majitel se na nas po chvilce vrhnul se svou nabidkou, ze za pouhych 6 liber na osobu muzeme snist ze svedskych stolu, co hrdlo raci + si zaplatime to co vypijeme. Ja, jakozto mirne pouzeny smlouvac jsem ucitil sanci a prohlasil, ze je to pro nas prilis drahe a snazil se tlacit ostatni zpet k vychodu. Majitel tedy kontroval dalsi otazkou. Kolik ze bychom si predstavovali, ze by jidlo melo stat? Sven se take chopil sve sance a navrhl cenu 4,- + piti. Ja jsem si vsak ve zlomku vteriny uvedomil, ze jakekoliv piti a predevsim pivo byva drazsi nez libra, a tak jsem ho prebil nabidkou pet liber, ale vcetne napoju. Korpuletni majitel ve me pravdepodobne spatril zdatneho a nekompromisniho obchodnika. Rezignoval a s nasimi podminkami souhlasil. Musim vsak rici, ze urcite byly sjednane podminky velice prijatelne pro obe strany. Restaurace mela o pet zakazniku vice a my se za pet liber nabouchali k prasknuti. Nekteri z nas si byli dokonce dvakrat pridat a nakonec to zavrsili moucnickem. Po vydatnem obede jsme se rozhodli pokracovat ve zpatecni ceste do hotelu. Nazorove jsme sice rozdelili na dva tabory. Na pro-taxikare a proti-taxikare. Ja jsem se pridal ke zvitezivsi anti-taxikarske frakci, protoze pri chuzi na cerstvem vzduchu cloveku drive slehne.
Po navratu do hotelu jsme si sli kazdy po svem a ja jsem konecne splnil sve predsevzeti o posilovne, abych taky trochu potrapil sve line telo.