Sobota v Tel Avivu

Patek byl tento tyden prekvapive pracovni. Proc by ne, je prece normalni, kdyz clovek nejde do prace v nedeli, ze si pak musi chybejici den napracovat v patek. To je preci logicke, ze? Tedy, jak jsem jiz rikal, v patek jsme se museli vydat do prace, coz prineslo jista omezeni. Predevsim stravovaci. Museli jsme se vybavit vlastnim jidlem, protoze o obede ve firemni jidelne jsme si mohli nechat tak akorat zdat. Jinak nebyl den nicim zvlastni, krom toho, ze jsem se o to vice tesil na zaslouzenou sobotu, abych si trochu odpocinul pred zacatkem noveho tydne. Vzhledem k tomu, ze se mi tyden smrsknul na polovinu sve obvykle delky, doufal jsem, ze si ho uziju na maximum. Bohuzel jsem se vsak musel podridit diktatu ostatnich kolegu, jelikoz jsem nemel k dispozici vlastni auto a byl jsem tak odkazan na ostatni. Sobota se tedy po kratke domluve pri snidani nesla v duchu spolecneho vyletu do Tel Avivu. Nenapadne jsem se snazil vyzdvihnout nesporne klady Nazaretu, avsak byl jsem prehlasovan. Holt zase jednou nebylo po mem. Nemuze byt kazdy den posviceni. Jirka, jakozto ridic nas zavezl do stare casti mesta zvane Yaffo. Odtamtud jsme podnikli vypad smerem rybarsky pristav a stare mesto. Propletali jsme se tam ruznymi ulickami, jelikoz se nam Jirka, jakozto ostrileny Tel Avivak, snazil ukazat specialne rostly citrusovy stom. Evidentne tam jiz dlouho nebyl, protoze jsme ho stale nemohli najit. Kdyz jsme to jiz vzdali a prestali ho hledat, temer vzapeti jsme k nemu dorazili.

Jakysi citrus tam levitoval metr nad zemi
Odtamtud jsme pak pokracovali na vyhlidku k Mostu prani. Cestou jsme minuli i dum SImona kozeluha, o nemz jsem puvodne vubec nevedel, coje to zac. Ted uz to ovsem vim a tak jsem zase o neo chytrejsi, ze?:-) Na moste prani jsem se dle instrukci chytil na predepsanem miste zabradli a s pohledem uprenym na more vyslovil nekolik tajnych prani. Jejich splneni urguji pri kazde mozne prilezitosti, takze doufam, ze snad budou jiz brzy vyslysena. Myslim, ze hodny jsem na to dost, takze by se mohl konecne ten co o nich rozhoduje nade mnou ustrnout. U tohoto mostu byla i jakasi vyhlidka na mesto, ktera ovsem toho dne, ci spise toho dopoledne byla dost na nic, jelikoz nad mestem se vznasel takovy divny opar a pri foceni to celkem kazilo dojem. Presto jsem vsak par snimecku ulovil, takze uvidime. Po kratke relaxaci jsme sesli z kopce dolu, smerem k plazove promenade a prosli se kolem more pekne daleko. Ve chvili, kdy jsme sesli az k mori, tak se najednou udelalo docela hezky, takze z te vyhlidky uz urcite bylo mnohem lepe videt. Smula, mozna priste. Bude-li vubec kdy. Rozdil mezi starym mestem a novou casti mesta byl velice vyrazny. Puvodni uzounke ulicky a arabsky charakter vryvany do staveb jiz od 18. stoleni pak dale nahradily moderni hotely, siroke ulice a bombasticka architektura. Stare mesto pusobilo velice blizkovychodne, nove casti spise hodne evropsky az americky. Nicmene i zde bylo hodne patrne, ze nektere budovy byly jiz delsi cas neobyvane a neudrzovane a vlivem stredomorskeho klimatu evidentne rychle chatraly.

Vyhled na Tel Aviv z vyhlidky
Celkem zvlastni, ze v takove turisticke lokalite si kazdy kousek nenajde podnikaveho majitele. Napriklad delfinarium je od bomboveho utoku nekdy kolem roku 1996 uplne mimo provoz a nikdo se nema k tomu znovu zacit zde neco provozovat. Zvlastni. Podel more jsme sli docela daleko a to az k Tel Avivskemu pristavu a prumyslove zone. Teda, jist si uplne nejsem, ale prinejmensim to tak vypadalo:-) Vysoke tovarni kominy a krabicoidni budovy. Vzhledem k tomu, ze dal se jiz pokracovat nedalo, po kratkem sluneni se na lavicce jsme se vydali stejnou trasou zpet a cestou jsme se zastavili v americkem baru u Mike-a na jidlo a taky pro neco k piti. Tady jsem mel konecne moznost ochutnat nejake to lokalni pivo. Dal jsem si jednoho Goldstar-a, a pak k tomu jedno male Maccabee. Obzvlast ten Goldstar byl docela silak, ponevadz mi pak pri odchodu na tom slunicku nejak ztezkly nohy. Pak nase kroky zamirily do ulicek dale od more, abychom nasali atmosferu jinou nez jak se stylizuje Izrael pro turisty. Bohuzel jsme meli celkem smulu, protoze se nam Tel Aviv moc ukazovat nehodlal, jelikoz byla ta nestastna sobota a vsichni zide poslusne sedi doma a nedelaji nic, co by se dalo, byt jen vzdalene, povazovat za praci a tudiz bylo vsude zavreno. Proto jsme serozhodli zamirit zpet k autu a vydali se zpet do Herzeliye.

Po vikendu zase v teplejsich krajich

Tak jsem tu zase. Po kratke vikendove pauzicce v Cechach jsem opet v Izraeli. Na dalsi tri tydny. Uz jsem tu temer jako doma, takze zajimavejsi prihodicky se na me prestaly lepit. Cesta sem probehla bez zvlastnich okolnosti a pobyt zde je denni rutina. I kdyz... Mozna jedna vec stoji za zminku. Ne vlastnim pricinenim jsem zde zacal provadet lehkou diverzantskou cinnost. Zacalo to tim, ze v letadle jsem ihned po veceri usnul a pravdepodobne jsem spal dost tvrde na to, abych se diverzantstvi vyhnul. Je veci temer vseobecne znamou, ze vsichni cizinci letici/jedouci do Izraele musi pred vstupem vyplnit dotaznik pro ministerstvo vnitra a odevzdat ho pri pasove kontrole a pri odletu/odjezdu odevzdat jeho druhou cast. Nicmene ja, jakozto stary spac jsem pri rozdavani formularu usnul, prestoze jsem mel pripravenu jak cislo pasu, tak propisku, abych nemusel zase o tuzku okradat letusaka jako minule. Zkratka stalo se, ze jsem spal az temer do konce letu a fakt, ze jeste stale nemam zadny vyplneny formular, jsem prechazel s pocitem, ze ho jeste ani nerozdavali. No ale pak prisel pokyn k vystupovani z letadla. Stale jsem doufal, jak mi nejaky pracovnik letiste vrazi onen papir do ruky, abych ho vyplnil, ale ono prdlajs. Najednou stojim uz pred pasovym okynkem a s nervozne rozsirenym chripim cekam, co bude dal. Fantazie pracovala naplno. Uz uz jsem cekal sprsku neprijemnych otazek, kde ze mam ten povinny formularik, ale ono nic. Slecna za sklem neustale preskakuje pohledem mezi mnou, mym pasem a pocitacem. Holt podezrely cizinec, rikam si. Uz uz cekam, jak se najednou z niceho nic odrazi ze zidle a jako Malajsky tygr me povali a skoci mi na zada. Se slovy: "Tady mas tuzku ty grazle", me donuti v kaluzi krve papir vyplnit, zakrizkovat a podepsat. Nic z toho se vsak nestalo a ja prosel bez onoho tajemneho papiru ven. Clovek by si rekl, ok, jen formalita, ale co bude v unoru, az budu odjizdet? Pokud na me devateho nahodou budete cekat na letisti a po me nebude nikde ani slechu, tak zkuste zavolat do nejakych Izraelskych veznic a ptejte se po tom drzounovi, co si dovolil priletet do Tel Avivu bez vyplneneho formulare. Protoze pri mem odletu se na to mozna prijde. Nebo mozna ne a ja zase odletim bez povsimnuti a statistiky o pohybu cizincu na Izraelskem uzemi zustanou naveky hrube zkreslene. Pokud si absence druhe pulky papiru pri odletu nekdo vsimne, tak se mam mozna na co tesit. Od dukladne prohlidky veci v kufru pocinaje a dukladnou nakladackou konce:-) Jeste uvidime, jak to dopadne.
Nicmene jako malou radu pro ty, co se nekdy v budoucnu chystaji do Izraele (ze Radulko :-)), mam nasledujici radu. Snad radeji neusinejte v letadle do doby, nez drzite v rukou vyplneny tento povestny papirek.

Poustni a kraterovy den

V sobotu se nam muzstvo trochu rozpadlo. Cela jedna tretina sobotni vylet bojkotovala, tudiz jsme se po vyletech rozhodli jezdit jen sami dva s Konradem. Jiz ve ctvrtek vecer jsme se dozvedeli, ze v jizni casti Izraele existuji jakesi ohromne kratery, ktere kupodivu nevytvorila lidska ruka ani zbloudile rakety Hizballahu. Na mape to vypadalo docela blizko, nicmene ve skutecnosti Izrael neni zase az tak prtava zemicka. "Rano" v pul jedenacte jsme se tedy konecne vykodrcali. Konrad jako obvykle v pozici ridice a ja jsem zaujal misto navigatora. Bez problemu jsme se tedy ocitli na dalnici a pelasili na jih vstric Negevske pousti. Zhruba az do Be'er-Shevy byla priroda celkem bujara, ale s kazdym dalsim kilometrem jsme byli v opravdove pousti. Pro me to byl celkem zazitek, jelikoz to bylo v mem zivote poprve, co jsem se v takoveto oblasti ocitl. Nikde moc zivota nebylo, akorat v blizkem okoli znacek "pozor velbloudi" se nachazely takove romskoidni osady, kde jednotlive pristresky byly vybudovany z vlnitych plechu, cimz vznikla takova utulna chatrcka. Pro zvyseni komfortu byla casto vedle chajdy zapichnuta do zeme vysoka kovova tyc, na jejimz vrcholu byl pripevnen satelit. Odkud vsak ziskavali elektrinu, to je mi vsak zahadou. Zadne rozvody jsem nevidel, ale je mozne, ze tim, jak jsme se hnali s vetrem o zavod, tak jsme si zadnych nevsimli. Jestli to byli typicti skoro-beduini, to se nam bohuzel taky nepodarilo zjistit, ale je mozne, ba dokonce pravdepodobne, ze byli. Jejich pribytky byly opravdu velice snadno mobilni a pastevci to byli urcite taky, soude alespon podle nekolika pohublych a vyslablych velbloudu a oslu a ovci kolem kazde takove osady. Je sice pravda, ze takove beduinsteni uz asi v poslednich letech moc neleti, takze ryzi kocovne nomady bychom hledali pomerne tezko a urcite ne v nejblizsim okoli silnic.
Prestoze se nam nepodarilo infiltrovat primo do zadne takove plechove osady, mel jsem aspon tu kapku stesti a podaril se mi ojedinely kousek. Mimodek se mi podarilo zvecnit jeden, pravdepodobne arabsky, zadek :-) No posudte sami...

Puvodne jsem si chtel zdokumentovat, jak vypada cerpaci stojan, ktery podporuje platbu kartou, ale nakonec jsou hlavnim objektem padajici kalhoty
Po druhe hodine odpoledne se nam podarilo po dvou kratsich zastavkach na brehu wadi dorazit k prvnimu a nejvetsimu z krateru-nekrateru. Na okraji poustniho mestecka Mitzpe Ramon, v prekladu Vyhlidka na Ramon. Pri prohlidce te ohromne, 40x8 kilometrove dzuzny, hluboke cca 500 metru, jsme s Konradem vymysleli zarucene teorie, jak ty kratery po dopadu meteoritu vznikly mohutnou explozi a ze mensi kratery vznikly od nejakych ulomku.


Mesicni krajina krateru Ramon
No jo, jenze to jsme ovsem netusili, ze ty kratery ve skutecnosti nejsou kratery zpusobene explozi po dopadu ciziho telesa, ale krasovymi jevy a odplavovanim vody sezonnimi rekami, cili wadi. Tim, ze jsme byli uprostred pouste, tak nam to prislo celkem pravdepodobne a uveritelne. I ten uhel dopadu bolidu nam celkem pekne vychazel. ...Pekna teorie. Bohuzel nespravna. Kdyz jsme se dostatecne vykoukali a pokochali, vratili se zpet k autu. Formalne zacala zpatecni cesta, a tak podle predchozi ustni dohody jsem usedl za volant ja, abych se taky seznamil s libustkami automatickych prevodovek. Kupodivu mi to docela slo. Ani jsem nemel problem s couvanim ci razenim. Cas od casu jsem sice chtel pred krizovatkou podradit, ale vzdy jakmile jsem do prazdna seslapl spojku, uvedomil jsem si vcas, v cem to sedim. Prejeli jsme o par desitek kilometru vice na severo-vychodo-vychod k dalsimu krasovemu krateru s nazvem ha-Makhtesh ha-Gadol cili Velky Makhtesh cili velky krater. Ten jsme si prohledli i zezdola, jelikoz jsme si po docela fajnovych serpentinach zajeli az na dno krateru. V jedne zajimave zakrute jsme si na chvili zastavili kvuli pokoukanicku. Pri pohledu pod sebe jsme zjistili, ze to pro nekoho byly opravdu fajnove serpentyny. Tedy alespon pri pohledu na ohorele trosky aut. Opet jsme se sice nemohli dohodnout, zda-li auta skoncila pod srazem z duvodu ridicovy chyby z nepozornosti ci zkratka krater slouzi i jako takove neplacene vrakoviste. Nevim.

Na fotce to az tak nevypada, ale byla to pravdu vyska. Mozna i vic jak 200 metru
Vzhledem k tomu, ze auta pod nami pomerne zvysovaly vyzivnost zatacek, rozhodli jsme se radeji pokracovat na dno (po silnici), aby nam nahodou neselhala rucni brzda. To by byla fakt smula. Jen takove doporuceni, az budete mit nekdy cestu okolo. Jestli budete mit s sebou horske kolo, off-road, motorku nebo ctyrkolku, tak se muzete spolehnout, ze se tu urcite vyradite. Pro podobne aktivity je to naprosto idealni! Jakmile jsme se pokochali Velkym kraterem, pohlavali jsme si chvili i s myslenkou, navstivit jeste Maly krater, cili ha-Makhtesh ha-Katan. To, ze jsme to nakonec neudelali zapricinila mapa, protoze tvrdila, ze jedina pristupova silnice k nemu je znicena. Prestoze to mozna nebyla pravda, nam to stacilo k rozhodnuti, ze dva kratery denne staci. No a aby toho nebylo pro jeden den malo, rozjel jsem se na Konradovo prani dale na vychod, smer Jordansko, protoze tim smerem nekdo kdysi zakopal do diry Mrtve more. K jeho jiznimu okraji jsme dorazili az tesne pred patou hodinou, takze se jiz schylovalo k zapadu Slunce. Z odpocivadla byl krasny vyhled na skalni masiv na opacnem brehu more, ktery jiz byl na strane Jordanska.
Poklesla hladina nejjiznejsi casti Mrtveho more. Na pozadi je jiz videt Jordansko
Zbytek na me pusobil pomerne depresivne a opravdu mrtve. Velky vliv na to ma predevsim asi fakt, ze hladina more pry rok od roku vyrazne klesa, takze jsme projizdeli po byvalem dne. Je z podivem, ja rychle Izraelci vybudovali u novych brehu nove silnice a hotely a chudinky hotely puvodni smutne vykukovaly na kopci. Nastesti jsme se na to nemuseli divat moc dlouho, protoze se rychle setmelo. A tak jsme se tedy jiz vydali definitivne na zpatecni cestu do Herzeliyye. Silnice nas vedla celou dobu po brehu Mrtveho more. Nastesti nevim kudy presne, aspon jsem se nemusel bat, ze se najednou octneme treba v Ramallahu nebo treba nekde jinde v Palestine:-) Nastesti jsme se najednou vyloupli v Jeruzaleme, takze to bylo v pohode. Ikdyz kousek Palestiny jsme museli pretnout, protoze Mrtve more a Jeruzalem je prave Palestinskym uzemim prolozeno. To by samozrejme vysvetlovalo i tech nekolik kontrolnich stanovist armady ci policie na silnici pri ceste do Jeruzalema. Pravdepodobne to bylo vzdy pri vjezdu a vyjezdu z a do Izraelskeho uzemi. Poprve jsem si myslel ze se jedna o vyber myta. Bylo mi to sice divne, protoze myto je vybirano elektronicky i u osobnich aut, ale zase az tak moc jsem se zase nedivil. Pred vjezdem do Jeruzalema jsem dokonce uspesne absolvoval prejezd pres zasouvaci bodakovy pas na silnici. Posilen znalosti z predchoziho dne uz jsem se mohl chovat jako profik:-). No a kolem pul osme vecer jsme uspesne dorazili zpet k hotelu, takze mohu s cistym svedomim rict, ze jsem zvladl i jizdu autem s automatickou prevodovkou.
Celou trasu, kudy jsme jeli muzete prohlidnout zde. Zacali jsme v Herzliyi (severne od Tel Avivu), pokracovali kolem Kiryat Gan dale na jih pres Be'er Shevu, Sde Boker do Mitzpe Ramon. Odtamtud chvili zpatky a pak pres Yeroham, skrze Velky krater ha-Makhtesh ha-Katan k Mrtvemu mori. Kolem hory Sodom a pak porad na sever, podel Mrtveho more az do Jeruzalema a zpet ho Herzliye.

Krizova vyprava do Jeruzalema

Na vikend jsem se rozhodl vyzkouset kouzlo, ktere ma pouze auto pujcene za firemni penize z pujcovny. Pomerne na posledni chvili jsem ziskal povoleni, ze si mohu nejake to vozitko pronajmout, nicmene z nekolika duvodu jsem se nakonec do pujcovny nevydal, nybrz se pridruzil spolecne s Pavlem ke Konradovi, jenz taktez disponoval vikendovym svolenim. Ukol znel jasne: Muz s kozenou brasnou nesmi projet. Vecer jsme se tedy vsichni se sklenkou bileho sesli v bussiness lounge a dohodli detaily. Jeruzalem.
V patek rano po snidani, tj. asi v pul desate jsme si zavolali spolecne taxika, aby nas odvezl do pujcovny, jelikoz nikdo z nas nevedel, kde se predem zamluvene auto nachazi. Bilym superbem jsme docvalali na misto, kde na nas jiz netrpelive cekala stribrna Mazda 3 s automatickou prevodovkou. Po nutnem sepsani jiz existujicich poskozeni vozu jsme nasedli. Konrad, jenz prirozene figuroval na vsech papirech usedl za volant a jakozto velky znalec automatickych prevodovek zaradil a hura kupredu. Jeste ze se rozjizdel jen pomalu, protoze jinak by nas zezadu asi zastavila cihlova zed. Druhe zarazeni rychlosti jiz bylo nastesti smerem vpred a tak jiz nasemu vyletu nic nebranilo. Vyuzili jsme nasich vytecnych znalosti struktury ulic mesta a obratnym manevrem jsme se vyhnuli ucpanemu centru a jiz pelasili po dalnici. Do Jeruzalema jsme dorazili po jedenacte hodine. Nez jsme vsak nasli vhodne misto k zaparkovani, bylo temer dvanact. Vsechna mozna i nemozna mista byla obsazena, az se nam podarilo objevit vhodne mistecko na upati Olivove hory, nedaleko chramu vsech narodu. Bylo krasne slunecno a vypadalo to na nadherny den. Slunce vazne intenzivne svitilo, takze jsem si pochvaloval svuj bezvadny napad, ze jsem si s sebou vzal slunecni okulary. V naivni chvilce jsem se rozhodl, ze jit ve svetru bude dostacujici. Vyslapli jsme si do Stareho mesta, nejprve ke Skalnimu domu, asi nejlibivejsi dominante mesta. Vsude kolem nas byla spousta arabu a evidentne nekam pospichali. Sli jsme stejnym smerem, tedy az do okamziku, kdy nas zastavil strazce v neprustrelne veste. Z me neznameho duvodu na nas poznal, ze jsme turisti a ze dal nesmime, protoze v patek je Skalni dom a nejblizsi okoli je pro turisty uzavren. Dali jsme se tedy aspon do reci. Kdyz zjistil, ze jsme cesko-polska skupinka, strazce ozil a zacal nam povidat, ze ma polskou manzelku, ktera zije v Cechach, v Praze a ma tam firmu, pry pojistovnu. No nevim, mozne to je. Nakonec jsme s]tedy museli obratit smer nasich kroku a vydali jsme se do utrob Stareho mesta, abychom prozkoumali zakouti vsech ctyr ctvrti. Zidovske, Arabske, Krestanske a Armenske. Prosli jsme si i casti prave nefalsovane Krizove cesty a nekolik Jezisovych zastaveni, pofotili treba i u mista, kde se narodila Panna Marie a tak. To, ze jsme na krizove ceste jsme zjistili hned u druheho zastaveni, mista, kde byl Jezis zbicovan. Stopy po nasili jsme nenasli, a to asi proto, ze na puvodnim miste postavil kdosi klaster a knihovnu Frantiskanu. Ulicky zde byly opravdu uzke, obzvlaste v Arabske ctvrti, coz melo za nasledek predevsim to, ze jsme si ani nevsimli, ze prestalo svitit Slunce. To jsme si bohuzel uvedomili ponekud pozde. U Damascenske brany zacalo prset. Ihned jsem si vzpomnel na svou krasnou nepromokavou bundu a holinky... No dobre, holinky jsem v aute zapomenute nenechal. Nemam je totiz vubec. Misto toho, abychom si sli postezovat ke Zdi narku, hledali jsme radeji azyl v nejake vhodne kavarne. Jakmile dest trochu polevil, pokracovali jsme k drive zminovane Zapadni zdi cili Zdi narku. Pristup byl prisne strezen. Pravidla jsou tu stejna uplne jako na letisti. Uspesne jsme prosli a v oblasti, kde oficialne zacina tato synagoga pod sirym nebem jsme nafasovali papirove jarmulky a hura ke zdi, prat si sva prani, prosby a pripadne se pomodlit.

Nechavam se fotit. Na pozadi Zed narku a kupole Skalniho domu
Uznavam, ze ja jsem zustal jen u prani a navic v cestine, protoze hebrejstina mi stale dela docela potize. Stale umim jen par slovicek jako: ken, ve, lo, salom, shiva, shabbat, kabalat, to-da,... Vzhledem k tomu, ze stale prselo a cim dal tim vic se do nas davala zima (predevsim asi do me), dalsi zastavkou se stala arabska (jak jinak) restaurace fast-foodoviteho typu. Zde jsem si musel dat jako obvylke kebab, protoze shwarmu, izraelskou obdobu gyrosu, uz nemeli. Pak na Konraduv navrh jsme zamirili po lehkem pobloudivani do kostela/chramu Svateho hrobu cili Al-Qiyame, kde udajne ten, kvuli kteremu o velikonocich pojidame beranka, byl ukrizovan, pohrben a posleze vzkrisen. Ne ze bych se obecne vyzival v kostelech, ale tenhle je vazne jedinecny. Nejen, ze ma nekolik pater, jedno nadzemni, prizemni a minimalne jedno podzemni. Kostel je tak clenity a obrovsky a navic plny ruznych spojovacich chodeb a chodbicek, z nichz nektere vedou nekam do temnot a bezpochyby jsou tam i spusty tajnych chodeb. Pote jsme se jiz vydali vicemene na zpatecni cestu a znovu si prosli casti krizove cesty. Vne hradeb jsme si prosli arabskym hrbitovem a vsichni jsme se shodli na tom, ze ze vsech nabozenstvi, s kterymi jsme se doposud setkali, je asi nejdivnejsi. Chapano v podstate ve smyslu nejosklivejsi. Ostatne, ani ostatni hrbitovy zde nejsou zrovna krasavci, ale asi je to dano predevsim lokalitou. Jelikoz kazdy verici, jehoz vira povazuje Jeruzalem za svate mesto, se snazi byt pohrben zde, aby byl prvni na rade pri vstupu do nebe, neni tu o hroby rozhodne nouze. Rozhodne jsem tu videl nejvice hrobu v celem svem dosavadnim zivote, pekne roztridene podle nabozenstvi. Otazkou navic zustava, v kolika vrstvach na sobe ty hroby jsou. V jedne vrstve urcite ne.
Takove male Jeruzalemske souhrbitovi.
Na zaver, kolem pate hodiny, jsme se chteli jit podivat do Getsemanske zahrady, kde byl udajne Jezis zatcen a pak take kostel csech narodu, ale v obou pripadech jsme jiz meli smulu, jelikoz jiz bylo zavreno. Pravdepodobne s uderem pate hodiny se minarety vsech okolnich mesit rozsvitily do zelena. Pravdepodobne jsou vsechny reproduktory opatreny zelenymi svetly, aby zpev muezinu byl doprovazen dostatecne dustojne i barevnymi efekty. Presny duvod tohoto osvetleni neznam. Myslite, ze to ma svuj duvod v tom, aby verici ve tme vedeli, kterym smerem maji nastrazit usi, aby lepe slyseli zpev? Kdo vi. Pak nam uz nezbylo nic jineho nez nasednout do auta a rozjet se na zpatecni cestu. Ta probehla naprosto hladce. Jedinym vzrusem bylo to, kdyz si na jedne Jeruzalemske silnici, nedaleko Zdi narku, Konrad najednou vsiml, ze se pres cely pruh vine pas s ohromnymi hreby, ktere maji probodnout vsechna kola aut, co projedou. Rychle dupnul na brzdu, jelikoz jsme byli nebezpecne blizko a sel prozkoumat situaci. Nastesti se ukazalo, ze hreby jsou konstruovany tak, ze jsou ucinne jen v opacnem smeru. Pri korektni jizde je pneumatika sklopi, cimz je zasune dolu do silnice a auto je schopne bez poskozeni projet. Beda, pokud vam ovsem tesne nad timto pasem chcipne motor a vy se neumite bez lehkeho couvnuti rozjet do kopce. To se muze na opravach pneumatik celkem prodrazit.

Kratka navsteva obchodniho centra

Ve ctvrtek, po ukonceni pracovniho tydne nas Dobroslav cili Dobra vzal do hotelu autem, abychom nemuseli shanet taxi. Vzhledem k tomu, ze potreboval zakoupit SIM kartu + kredit, vzali jsme zpatecni cestu pres obchodni centrum, jehoz nazev vam ani nebudu rikat, protoze toho nejsem schopen. Nicmene bych rad nastinil nekolik rozdilu oproti obchodnim centrum znamych z nasich zemepisnych sirek. Hnedle pri vjezdu do podzemnich garazi na vas radostne mava ostraha a chce videt, co mate v kufru. Netrva to dlouho, do peti vterin, aby se netvorily zbytecne fronty. V pohode jsme se projeli po parkovaci plose, abychom nasli volne misto pro odlozeni naseho Renaulta. U vytahu na nas cekala dalsi kontrola. Zde jsem urcite jako obvykle pusobil desne podezrele, protoze na otazku, ktera znela nejak jako 'kes', zacal otevirat batuzek, jelikoz jsem se mylne domnival, ze se jedna o divne anglicky polozenou otazku na vysi me hotovosti. Jak tak usilovne hledam v batohu penezenku, abych zjistil, kolik mi aktualne zbyva sakalu. Kdyz me vsak misto toho, aby kontrola pocitala obnosy, prejela pani prenosnym detektorem kovu, doslo mi, ze ta otazka urcite nebyla v anglictine. Proc taky, ze? :-) Tak jsem se radeji zacal chovat slusne a predvidatelne. Usmival jsem se jako Saskia Buresova, kdyz uvadi Kalendarium. Sice mi pipala kapsa, prestoze jsem v ni nic nemel, ale nakonec jsem byl vpusten. Vnitrek obchodaku jsem prochazel predevsim ze srovnavacim zaujetim. Nakupovat jsem sem neprijel, prestoze jsem to zaroven nevylucoval. Ostatne za dvacet minut se toho ani moc stihnout neda. Cim se tedy centrum jeste dale odlisovalo? Z Cech clovek ocekava neco, co se bude alespon trochu podobat evropskemu stylu. Celkem se da rict, ze to pusobi hodne stejne. Zasadni rozdil, ktery me lehce upoutal, byla clenitost a nepravidelnost vnitrnich prostoru. Zadne prave uhly a striktne kubisticko funkcionalisticky design, maximalne tak kruhovy oblouk. Zvenci sice budova podobu kostky ma, natolik se architekti neodvazali, ale uvnitr tomu tak nebylo. Ulicky vedly vselijak zahnute a nepravidelne. Prictu-li k tomu fakt, ze veskere orientacni a navigacni cedule byly psany mou ne zcela oblibenou „rozsypanou ryzi“, tak orientace je patricne slozitejsi. Ne, ze bych byl zase az takove ucho, abych bloudil v obchodaku, ale musel jsem se krapet vice soustredit. Jakmile jsem mel architektnonicky exkurz za sebou, jako spravny knihomol jsem zapadl do knihkupectvi. Zde jsem si uvedomil jednu zajimavou pravdu a pro me velice nezvyklou, prestoze logickou. Knihy se ctou taky 'od konce', tedy samozrejme jen v pripadech, ze jsou psany v hebrejstine. Z duvodu jazykovych problemu jsem se zadne narocnejsi literature moc nepriblizoval, jelikoz jsem si nechtel privodit ctenarsky mindrak. Stejne je hrozne zvlastni, kdyz jsou stranky v knize cislovany v opacnem sledu, nez vas cely zivot uci ve skole. Moje vzdelani je v naprostych troskach. Nicmene, alespon jsem si uvedomil cistou pravdu, tykajici se poblematiky, proc nekteri lide ctou noviny a casopisy od konce. Drive jsem se domnival, ze se jedna o zlozvyk pramenici v tom, ze spousta sportovnich fanousku povazuji za nejdulezitejsi zpravy dne ty o fotbalu a hokeji. Nyni jsem vsak prozrel a tudiz jsem pochopil, ze je to silny vliv po predcich, kteri zjevne pochazi z koncin, kde se pismo cte zprava doleva. Jakmile jsem zacal v onom knihkupectvi pusobit opet podezrelym dojmem (neco jako slepy v kine na neme grotesce), sbalil jsem si sva fidlatka a vypoklonkoval se ven. Timto literarnim zazitkem skoncila i ctvrtecni navsteva obchodaku.

Izrael – den 4. (nebo mozna 3. Zalezi na tom, jak se to vezme)

V patek se pocasi opravdu vyvedlo. Rano me probudilo lehke sumeni more a seveleni vanku. Kdyz jsem se konecne donutil vstat a porozhrnul zavesy, uvidel jsem, ze vlny mají vysku spolehlive pres metr a vitr lomcoval palmami a ohybal je do temer neuveritelnych uhlu.Mraky mely barvu podobnou jako cmoudiky z Trabantu a pohybovaly se zajimavou rychlosti. Pri snidani se dokonce tento vanek prisel za nami podivat, kdyz vysklil ohromne sklenene dvere a pridelal tak udrzbarum hned po ranu praci. Zkratka idealni pocasi pro vylet.Celkem jsem zalitoval, ze neni spise pracovni den. Kdyz jsem se pak na pokoji rozmyslel, zda-li si na patecni prochazku vezmu jednorady oblek s prouzkem nebo dvourady bez prouzku a pepito vestickou, trochu me znervoznilo zjisteni, ze nekteri sportovci a vyletnici se pohybuji po plazi v rukacicich a v cepici. Tedy, alespon to tak vypadalo... Nastesti zima nebyla tak intenzivni, odhadem tak 12 – 15 stupnu. Jako cil svych pruzkumu jsem si dal centrum Herzeliye. Z predchoziho dne jsem si zapamatoval priblizny smer a tim jsem se i vydal. Na namesticku jsem objevil nejakou mapu a pln ocekavani jsem se do ni zacetl. Ovsem po zlomku vteriny jsem toho nechal, ponevadz jsem se citil jako hlavni hrdina filmu „Ztraceno v prekladu“. Jedina vec, ktere jsem rozumnel, bylo cislo 500. Bohuzel nevim, co melo znazornovat. Rozhodl jsem se tedy krapet zaimprovizovat. Vydal jsem se podel silnice s nejasnym tusenim, ze mesto a jeho centrum by se mohlo onim smerem. Hotel, v nemz sidlim, se totiz nachazi na okraji mesta v rezidencni ctvrti, plne vil (od slova vila s kratkym 'a', nikoli od pribuznych s rusalkama), jejichz cena urcite pod milion dolaru neklesa. Kousek od hotelu jsem narazil i na dum ceskeho velvyslanectvi, alespon soude podle napisu na zdi vedle vjezdu. Po dalsich par stech metrech jsem narazil na kruhovy objezd a na barevne ukazatele psane jak jinak nez v hebrejstine. Fialova cedulka, NASTESTI!, obsahovala informaci o tom, ze jednim ze smeru lezi centrum. Opily prvnim uspechem, vydal jsem se ve smeru sipky. Snazil jsem se zapamatovat znaky znacici centrum mesta, ale marne. Jedine, ceho jsem dosahl, byl naprosto opravdovy pocit, jaky denne zazivaji tezci dislektici. Vsechno jsou pro me rozsypana zrnka ryze. Proto se neni cemu divit, ze jsem se snazil prijit na alternativni identifikacni prvky. Napriklad pro cestu do centra jsem vededukoval nasledujici. Centrum je zkratka fialove. Nastesti nazvy ulic byvaji temer vzdy i v latince, coz znacne nahrava abecedoidnim cizincum, tj. lidem, co pisi latinkou. To byla jedina moznost, jak totalne nezabloudit a nezahynout potupnou smrti vycerpanim.Ucil jsem se tedy sekvenci ulic zpameti, pro pripad nutnosti vracet se stejnou cestou zpet. Dale jsem ucinil poznatek, ze zhruba na kazde treti az ctvrte krizovatce se vyskytuje napis, identifikujici smer do centra, v latince. Nastesti vzdy ve fialovem poli, coz potvrzovalo mou teorii. Ale aby nebylo vse prilis jednoduche, centrum obcas menilo smer. Cesta tak nebyla zrovna nejprimejsi. Kupodivu jsem se vsak ani jednou neocitl na stejnem miste vicekrat. Nakonec jsem do centra Herzeliye preci jen dorazil. Tedy aspon doufam. Prinejmensim jsem dosel do ulic, ktere by snesly oznaceni obchodni trida. Vsude same obchody, obchudky, banky, atp. Dokonce i jedno jakes takes obchodni centrum. Takovy horsi Prior. Nebo mozna presnejsi by bylo 'Nakupni stredisko Kvet v Nestemicich'. Par desitek minut jsem bloumal po techto ulicich a ucinil neco malo nakupu. Hlavnim uspechem byla spravna identifikace obchodu, ktery prodaval SIM karty lokalnich operatoru, takze jsem mohl rozsirit svou sbirku. Postu jsem vsak sam nebyl schopen rozpoznat a tak jsem se musel zeptat. Trapne ponekud bylo, ze jsem stal nedaleko ni, tj. pres ulici. Doufam, ze vsechny ostatni pripadne posty budou cervene jako tato:-) Az dosud se dalo celkem hovorit o stesti. Prestoze pocasi nebylo buhvijake, do te doby aspon neprselo. To vsak zahy prestala byt pravda. Lednovy Izraelsky dest neni zadna fajnovka a dokaze cloveka taky poradne promocit. Dokaze take docela rozpustit lidske umysly. V mem pripade napriklad dokonale rozpustilo me umysly vratit se az odpoledne a po svych. Kdyz jsem mel mokrou kosili pod nepromokavou bundou, nacucane dziny a misto bot male bazenky, zacal jsem pomyslet na navrat. Z nicehoz nic z ulic zmizly vsechny volne taxiky, ktere cekaly podel chodniku. Kdyz jsem na nejakeho projizdejiciho taxika zamaval, tak vsichni shodne vrteli zaporne hlavou. Nejdriv jsem to bral v pohode a rikal si, ze si je jiz nekdo objednal a oni si ho jednou jen vyzvednout. Ale asi po patnactem taxiku jsem si prestaval verit a zacal konstruovat ruzne zastupne duvody, proc mi nikdo nechce zastavit. Nejprve jsem se domnival, ze uz vsichni jedou svetit sabat. Zahy me ovsem pohltilo podezreni, ze nejsem dostatecne koser pro jejich auto a taxikari maji zakazano vozit zmokle cizince. Uz jsem to i jednu chvili vzdal a rozhodl se pro cvachtavou pesi cestu zpet. Po nekolika stech metrech se dest jeste vice rozprsel, cimz me znovu dodal silu do noveho pokusu ke shaneni taxika. Jak jsem tak obcas maval na auta, dosel jsem zase az zpet do ulice s obchody. Nastesti sem tam byla nejaka ta striska nebo loubi, takze jsem mohl aspon lokalne snizovat intenzitu moknuti. V jednu chvili jsem objevil v jedne ulicce nejaky vetsi hotel a u nej dispecink taxisluzby. Nadopovan novou nadeji jsem se vrhl k okynku s prosbou, zda je v meste aspon jeden volny taxik pro me. Pan kamsi mavl rukou. Ja jsem se prirozene otocil tim smerem a tam stala krasna bila taxi Fabie 1.9 SDI, do niz jsem bez okolku vpadl. Ridicovi jsem pro jistotu ukazal karticku s nazvem a adresou hotelu, protoze jsem na nej nemluvil dostatecne hebrejsky ani arabsky. No a po deseti minutach me stastne dopravil az pred hotel, kde me pumpnul o 28 'sakalu' cili Shekelu cili NIS. Jakmile jsem se prevlekl do sucheho a zahral se alespon na pokojovou teplotu, zacaly me prepadavat dalsi roupy. Zacal jsem uvazovat o dalsim vyletu. Tentokrat nikam moc daleko. Jen se podivat k mori. Uz pri ceste taxikem do hotelu totiz prestalo prset a mezi mraky obcas prosvitl nejaky ten paprsek. More bylo od rana stale takove zivejsi, tak jsem se chtel pokochat vetsimi vlnami a udelat mozna par fotek. Kdyz jsem dorazil mensi oklikou na plaz, rozhodl jsem se pro verejny vstup, protoze jit hotelovym vchodem se mi nechtelo a premyslel jsem, kterym smerem se vydam. Vzhledem k tomu, ze na severni stranu vedl hezci chodnicek, zvolil jsem tento a vydal se smer Haifa a Libanon:-). Jenze chodnicek stejne po chvili skoncil a navic jsem touzil jit spise po pisku nez po nejake mastnacke dlazbe. Plaz se mi zdala pomerne siroka, prestoze notny kus byl ohrazen. Pobrezi je totiz lemovane piskovcovo-piskovym masivem, ktery je asi prilis nestabilni a podemilajici voda zpusobuje jeho sesuvy. Proto je z bezpecnostich duvodu vytvoreno ochranne pasmo, obehnane ostnatym dratem a cedulemi upozornujicimi na nebezpeci sesuvu.Vysledkem je tedy nekolik metru, cca 10, siroky pruh pisku, pro chodce a bezce, z jedne strany omezeny plotem z ostnateho dratu a z druhe strany morem, tahnouci se az do nevidim. Jak si tak jdu po plazi, kocham se rozbourenym morem, pozoruju muslicky a obnazeny piskovcovy utes, fotim par zanrovych fotek. Znate to. Temer idylka. Jenze z niceho nic prisla specialne velika vlna.
Nestabilni sraz. Foceno tesne pred prilivovou vlnou.
Prisla opravdu rychle a necekane. Prestoze jsem do te doby sel po naprosto bezpecnem pobrezi, zda se ze namoceni se je neodvratne. Sice jsem se pokusil pred mokrem zachranit skokem do vzduchu a posleze na sloupek onoho plotu, ktery zuzuje sirku plaze. S ohledem na to, ze boty s magnetickou podrzazkou vetsinou nemivam, dlouho jsem se na hladke tyci neudrzel. Pak uz jen vidim, ze stojim najednou ve vode az nad kotniky, podobne jako nekolik dalsich lidi v nejblizsim okoli. Chvili jsem se rozhodoval, zda se vratit zpet do hotelu a do sucha, ale pak jsem si rekl, ze nema smysl propadat beznadeji, kvuli druhemu paru mokrych bot v jednom dni. Treti par bot jsem vsak uz neminil davat vsanc, a proto jsem pokracoval dal na mokro bez servisniho navratu do hotelu.
Vzdaluji se od more. Po zasahu tsunami v detskem provedeni
Kdyz jsem byl chuzi po pisku jiz znaven a bylo zaroven mozne more opustit, vydal jsem se opet mezi domy. Udelal jsem si jeste takovy mensi okruh s pruzkumem ulic. Pokusil jsem se najit samoobsluhu, o jejiz existenci mi rikali mi kolegove, nicmene marne. Konecne se taky dostavil hlad a tak jsem si vsadil na jistotu a zasel na sve oblibene namesticko.

Prvni Izraelske poznatky

Izrael je opravdu hodne odlisny od zemi, ktere jsem doposud navstivil. Jina, ale zase ne az tak moc, jak jsem si puvodne predstavoval. Je videt, ze masivni medialni kampane televiznich novinaru zapracovaly a totalne me zblbly. Naivne jsem ocekaval pomerne vyprahlou krajinu, ale ono je tu vsechno pekne zelene. Je sice pravda, ze je zrovna leden a tudiz nejchladnejsi a nejdestivejsi mesic v roce. Vlastne ani nevim, co jsem mel ocekavat.
Takovy mam vyhled z okna. Videt toto mam sanci akorat z rana, jelikoz po navratu z prace je vsude cernocerna tma.

Ve velice konkretnich obrysech se vsak rychle zacina ukazovat, co mi tu bude asi nejvice schazet a co budu nejvice postradat, samozrejme krome soudruzek ucitelek z hodin hebrejstiny.

1. Vec, ktere citim nejvetsi nedostatek je absence napisu v latince. Pripadam si kolikrat jak ve snu o carovych kodech. Poznam sice jiz symbol pro vychod, ale na druhou stranu si nejsem jist, zda-li muj pocit neni podlozen pouze shodou okolnosti, ze tento napis je oproti vsem ostatnim textum napsan zelene a visi od stropu na plastove cedulce.
   


2. Veprove maso. To mi schazi nejvice asi pri snidani, protoze si nemuzu dat zadny pokrm hodny masozrouta. Protivny zvyk, ze k snidani se proste maso neji, mi k srdci ale opravdu neprirostl. Jeste, ze podobne jako Rusove (kterych je tu opravdu plno), nepovazuji ryby za maso. Dosud jsem se do veproveho abstaku nedostal, ale snad na to ryba v roli protijedu zaucinkuje. Nevim, jestli uzeniny nejsou koser obecne nebo proc to tak je. Dovedu si predstavit, ze treba takovy kureci narez se v nouzi taky da zkonzumovat. No, alespon mam vetsi prostor k experimentovani v oblasti sladkeho peciva, vajec, ovoce a zeleninky:-)
   


3. Nedostatek bankomatu podporujicich American Express karty. Existovat bez Shekelu tu neni moc prijemne.
   


4. Fungujici verejna doprava v dobe mezi patkem cca 16:00 a sobotou cca 19:00. V tomto hluchem obdobi tu asi vazne nic nejezdi. Tuto situaci jsem tu sice jeste nemel prilezitost zazit, protoze prvni vikend mam stale jeste pred sebou, ale dle dosavadnich pruzkumu tomu zatim vse nasvedcuje. Slibuji, ze uz nikdy nebudu zpochybnovat dochvilnost a spolehlivost Ceskych Drah :-)
   

Ovsem kazda mince ma dve strany a tak i o Izraeli lze rici neco pozitivniho. Diky tomu, ze se tu zatim nevyskytuju tak dlouho, by se mohlo zdat, ze toho tolik neni, ale pokud clovek chvili uvazuje, hnedle se neco kladneho najde.

1. Bezplatne pripojeni k internetu, vcetne obcerstveni. Kde si muzete dat k surfovani po netu zadarmo chlebicky, bagetky a k pokecu pres Skype si dat sklenku Merlota z Golanskych vysin. Sice jsem v sobe zatim nenasel dostatek drzosti toto realizovat, ale daleko k tomu moc nemam. Jsem si temer jist, ze tato prekazka padne. Zatim jsem se vsak spokojil s obycejnou perlivou vodou. Ale kdo vi...Mozna jiz dnes:-)


2. I v lednu se tu da chodit jen tak v kosili. Na kratasy to sice neni, ale clovek nesmi byt moc narocny.


3. Obedy. Prestoze ani pri obede nelze z pochopitelnych duvodu narazit na veprove, lze jeho absenci nahradit vydatnym mnozstvim jehneciho, resp. casteji spise skopoveho, protoze vyjde urcite levneji. O hovezim se nezminuji, protoze to si neumim tolik vychutnat a kureci temer nepovazuji za maso. K tomu obrovske mnozstvi priloh, salatu a omacek. Jidla jsou pripravovana bud dle stredomorske kuchyne, ale silne je zastoupena (opet z pochopitelnych duvodu) kuchyni Indickou. Knir kolem pusy od kari si otiram snad jeste vecer pred spanim.:-)


4. Bezpecnost. Vubec poprve se mi prihodilo, aby na prechodu pro chodce zajistovali hladke prechazeni manici se samopalem. Vetsinou maji strazci u sebe jen pistole, ale je videt, ze klid na silnicich jim opravdu lezi na srdci. Nezastavite-li spravne pred prechodem...Ratatata...a dostanete davku primo mezi oci. (Nebo, ze by tu preci jen Ti kluci stali z jineho duvodu?)
   

Zitra je patek, takze me ceka prvni nefalsovany Izraelsky vikend. Jsem zvedav, co noveho a zajimaveho mi osud prichysta. Jsem vazne zvedav...

Jarmulky vs. jarmilky

Po delsi odmlce to zase zacalo. Dalsi sluzebni cesta. Po nekolika zmatecnych pokusech o cestu do Indie nakonec padlo rozhodnuti, ze bych mel prilozit ruku k dilu na projektu pro nase Slovenske pratele. Aby to vsak nebylo tak jednoduche, projekt se nema odehravat na Slovensku, jak by se mohlo usuzovat, ale v Izraeli. Temer vzapeti po navratu ze Silvestrovske party v Nezdicich na Sumave jsem byl nucen zacit balit kufry a bydat se na nekolikatydenni pout do zeme zaslibene.
Druheho ledna vecer me Radulka odvezla na letiste (ostatne jako obvykle) a tim to de facto zacalo. Jakmile jsem prisel k check-in prepazkam, rozdil, plynouci z toho, ze letim do Tel Avivu byl patrny na prvni pohled. Ne ze by to byl nejaky extremni rozdil, ale preci jen, prepazky pro ostatni destinace nebyvaji obehnany barierami, aby se tam nesrocovalo prilis mnoho lidi a nevznikal tak zbytecny zmatek. Jeste pred vlastnim odbavenim, kdyz jsem prosel prvni bezpocnostni mini prohlidkou, jsem si byl nucen popovidat s nesmirne zvedavou slecnou od ostrahy. Hrozne ji zajimaly moje veci, a tak se me chvili na neco vypravala. Nejvic se ji asi libil muj kufr a byl asi krasne zabaleny. Nemohla si nechat ujit otazky typu

• Letite do Tel Avivu?


• Ten kufr jste si balil sam?


• Pomahal Vam s tim nekdo?


• Letite do Izraele poprve?


• Proc?


• Tesite se?

Kdyz uz jsem cekal otazky na rodinu, konicky a krizovky, slecnu to najednou prestalo bavit a uz si se mnou dal nepovidala. Mohl jsem se tedy vklidu odbavit. No, zase az tak v klidu to vlastne nebylo. Jako obvykle jsem narazil na zvedave cleny ostrahy, kterym jsem se mimoradne libil, protoze jeden z nich mermomoci chtel videt, jaky mam v batuzku fotak. Asi si chtel koupit novy model a stale se nemohl rozhodnout, ktery pro typ se rozhodnout. Jiny zas, okouzlen mym ladnym skorostryptyzem, se rozhodl se me trochu dotykat, snad proto, ze jsem si zapomnel sundat pasek a pipal jsem pri pruchodu detekcnim ramem. Prestoze jsem s nejvetsim sebezaprenim uspokojil mrzkou uchylku letistni ostrahy, nebylo mym lapaliim souvisejicim s mou cestou konec. Letadlo melo odstartovat 23:55. Kdyz jsem si ovsem v 0:45 uvedomil, ze stale stojime v arealu Ruzynskeho letiste, bylo jasne, ze neni uplne vsechno v poradku. Palubni personal nam rozhlasem neustale prodluzovali zpozdeni a jen zlehka upresnovali, jaky je duvod zdrzeni. Nakonec se na povrch vydrala informace, ze se v letadle vyskytuje zavazadlo navic, a ze se ho nedari letistnim pohunkum nalezt. Z bezpecnostnich duvodu nelze takto odstartovat, a proto jsme museli nakonec vsichni letadlo opustit, vratit se do letistni haly, odkud nas ostraha po deseti lidech poustela na letistni plochu. Tam byly vystaveny v mokru a chladu nase kufry. A bylo to tady...Museli jsme identifikovat sva zavazadla. To, ktere vylucovacim zpusobem zbylo, mel specialista odborne odpalit primo na plose. Vsechno vsak dopadlo uplne jinak. Kdyz jsem se po zdarile identifikaci vratil zpet do letadla, okynkem jsem pozoroval, ktery z kufru bude onim cernym Petrem. Kupodivu vsak Petr nebyl jeden, ale tri, z cehoz jednou Petrou byla dokonce detska autosedacka. Napjate jsem ocekaval prijezd hochu z protiteroristickeho a dramaticke zatykani. Misto toho se zacalo z druhe strany s nakladanim identifikovanych tasek. Kdyz byla nalozena vetsina kufru, jeden ze zrizencu popadl i ty cerne Petry a sup s nimi do letadla. Vybuch, nevybuch, hlavne at uz je to zatraceny letadlo z letiste pryc:-) Zpozdeni na odletu nabralo finalne bez peti minut dve hodiny. Konecne jsme se odlepili od zeme. Proc nakonec neidentifikace nikomu nevadily, to jsme se uz nedozvedeli. Vlastne to ani nikoho moc netrapilo. Hlavne, ze se uz letelo. Vsichni meli radost. Tedy az na par vyjimek. Jednou z nich byla pani se dvema malymi detmi, jez cele ty dve hodiny prorvaly a postaraly se tak sve parni masince (pani porad delala takove sss...sss...) o nekoncici zabavu. Druhou vyvimkou byla pravdepodobne velice pocetna skupina americkych zidu v jarmulkach, kterym se zjevne moc nelibilo, ze se behem cekani neustale z reproduktoru ozyvaly vtirave melodie vanocnich pisnicek, koled a jinych melodii. Ani jedna z hitovek nebyla chanukova, prestoze jarmulkistu byla v letadle rozhodne vice nez polovina. Skoda, ze jsem si nevsiml, jakou meli obuv. Musim rict, ze jsem neustale vzpominal na nesmrtelne telocviky na zakladni skole, v cervenych trenyrkach a ve cvickach, tzv. jarmilkach. Taky nevite proc me napadalo zrovna tohle?:-)
No, ale presunme se dale...
Kolem pul sedme, presne si to uz nepamatuju, jsme konecne pristali v Izraeli. Musim rict, ze prestoze jsem duveroval v dostatecnost vsech opatreni, byl jsem docela rad, ze detska autosedacka byla opravdu jen autosedacka, a ze jsem mel zase jednou trochu bujnejsi fantazii.
Po priletu a hranicni kontrole jsme si vyzvedli kufry a zamirili smer autopujcovna, kde si Jirka vyzvedl auto, abychom se konecne, spolecne s Pavlem a mnou presunuli do Herzeliye, do hotelu Sharon. Po rychle kosher snidani jsme opet sedli do auta a uhaneli do prace do Ra'anany, protoze na desatou hodinu jsme meli naplanovany mitink.